Budoucnost metody CLIL a její využití ve výchovně - vzdělávacím procesu mateřské školy

5.2

Budoucnost metody CLIL a její využití ve výchovně – vzdělávacím procesu mateřské školy

Bc. Lenka Polášková

CLIL (Content Language Integrated Learning, tj. obsahově a jazykově integrované učení) dnes patří k významným vzdělávacím trendům nejen českého základního a středního školství, ale též současného školství evropského. Mezi špičku patří v tomto směru například Belgie, Španělsko, Rakousko, Itálie, Finsko či Polsko. Úkolem CLILu je propojení učiva konkrétního, daného předmětu s cizím jazykem. Dochází tak k součinnosti jazykové výuky a vyučovaného předmětu. Mezi jednoznačně největší výhodu metody patří přirozené prostředí pro výuku i rozvoj jazyka. Cizí jazyk není "uměle“ oddělen od praktického použití. Zde se proto můžeme zamýšlet nad efektivností výuky cizího jazyka například prostřednictvím kroužků v mateřských školách. Metoda CLIL se stává realitou především na základních a středních školách, své využití a svou cestu do mateřských škol si teprve vytváří. Jednoznačně se však jeví jako efektivní pro jazykové vzdělávání dětí předškolního věku. Budoucnost jazykového vzdělávání dětí v mateřských školách patří metodě CLIL...

1. Využití metody v českých mateřských a základních školách

Velmi často je metoda nesprávně interpretována. Mylně se někteří učitelé, kteří s metodou nemají zkušenost, domnívají, že se jedná o výuku nejazykového předmětu v cizím jazyce. Na základních školách se CLIL vyučuje většinou na 1. stupni třídními učiteli, na 2. stupni učiteli s aprobací z cizího jazyka nebo s aprobací z jiného, vybraného předmětu. I zde se však setkáváme s problémem jazykové kvalifikovanosti učitelů. Stále je počet nízký. V mateřských školách se metody nevyužívá vůbec a bohužel je velmi těžké nalézt jakákoli metodická doporučení, inspiraci či příklady dobré praxe. Systém jazykového vzdělávání dětí předškolního věku "zamrzl“ na použití kroužků, v časovém ohraničení 1x týdně, 45 minut. Toto "seznamování“ s cizím jazykem se jeví jako značně neefektivní. Děti se naučí konkrétní básničky, písničky či elementární slovní zásobu mechanicky. Časem se mechanicky získané informace však "ztratí“. Samotné seznamování s cizím jazykem má však daleko hlubší význam, například, že slovo nese význam, že děti považují cizí jazyk za zcela přirozenou věc v průběhu denního režimu mateřské školy či to, že dokáží samy jazyk používat v běžných situacích. Samotná metoda CLIL může mít různé podoby. Pro použití v mateřské škole nejazykového typu se z metodologického hlediska jeví jako nejvhodnější propojení vzdělávacího obsahu cizího jazyka s nejazykovým tématem.

1.1 Možnosti použití metody:

• Formulování úkolů týkajících se konkrétního tematického celku je vedeno v českém jazyce. Pokyny jsou vedeny střídavě česky a v cizím jazyce.

• Obsah konkrétního tematického celku je učitelem dětem vysvětlen v českém jazyce, osvojování slovní zásoby a pokyny jsou vedeny v jazyce cizím.

• Učitel v průběhu dne přechází přirozeně v krátkých časových sekvencích z českého jazyka do jazyka cizího a to v různých typech aktivit či činností, neomezuje se pouze na písničky, básničky a osvojování slovní zásoby).

Jako nejvhodnější se z pedagogické praxe tedy jeví nikoli striktně časově a tématicky ohraničená výuka, nýbrž její propojení s tematickými celky v českém jazyce. Její přirozené začlenění do programu dne, průběžné využívání bilingvní formy výuky a především umožnění rovného přístupu k jazykovému vzdělávání všem dětem.

1.2 Učitel a metoda CLIL

doc. RNDr. Jarmila Novotná, Csc. působí na Katedře matematiky a didaktiky matematiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Definuje osm základních oblastí pro přípravu učitele:

• Identifikace potřeb žáka

• Plánování

• Multimodalita

• Interakce

• Hodnocení

• Předmětová gramotnost

• Spolupráce a reflexe

• Kontext a kultura

Těchto osm oblastí lze považovat za klíčové také v mateřské škole:

Identifikace potřeb žáka (dítěte)

Zásadní hledisko při jakémkoli plánování (nejen aktivit s cizím jazykem) je zhodnocení podmínek vzdělávání, zázemí, motivace dětí, schopností "učení se“. Přihlédnutí k individuálním faktorům a schopnostem každého dítěte.

Plánování vyžaduje nejen znalosti v oblasti cizího jazyka, ale také metodické znalosti a znalosti v oblasti pedagogiky a psychologie dítěte předškolního věku. Dále znalost kolektivu dětí, individuálních specifik kolektivu i jedince. Učitel musí mít jasně definované cíle. Čeho chce dosáhnout z hlediska dítěte - kolektivu - školy - sebe samotného. Tyto cíle si žádají časovou posloupnost, návaznost a členění plánu na krátkodobé cíle, střednědobé cíle a dlouhodobé cíle.

Je zaměřena především na styly výuky. Učitel může používat jeden, ale také více stylů. Vždy by se měl ale zamýšlet nad otázkou smyslových preferencí člověka. Rozvíjet aktivity s maximálním zapojením smyslů a v bohaté míře využívat gest a mimiky.

Interakce mezi dítětem a učitelem. Učitel by se měl neustále zamýšlet nad aktivitami, používat cizí jazyk v průběhu dne, navozovat situace, do kterých zapojuje děti a ty využívají svých znalostí zcela přirozeně a nenásilně. Nejedná se o "klasické“ otázky ze strany učitele a odpovědi ze strany dítěte, ale o komplexní využívání jazyka.

Hodnocení nalézá svůj smysl pouze tehdy, když upevňuje vztah mezi dítětem a učitelem. Jde o dlouhodobý proces, propojený s motivací dětí. Jejich přirozená sebereflexe a její "zdravé“ používání je tím nejlepším hodnocením v pravém slova smyslu. Učitel samozřejmě může vést mnoho záznamů a evidovat pokroky dětí, ale smysluplné se jeví v praxi učit děti zdravému sebehodnocení a to pozitivnímu i negativnímu (nejen v otázkách cizího jazyka).

Pro učitele je nezbytné uvědomovat si specifika a charakteristiku různých oblastí a témat, s nimiž se děti budou setkávat. Předmětová gramotnost je specifikem spíše základních a středních škol, ale pro učitele mateřské školy je nezbytné se zabývat otázkou orientace dětí v různých tématech vycházejících z ŠVP konkrétní školy. Není hlavním úkolem upřednostňovat cizí jazyk, ale rozvíjet jej jako přirozenou součást tematického celku, se kterým se ve třídě pracuje.

V mateřské škole je nezbytná spolupráce učitelů obecně. Specifikum však vytváří učitelé tříd, ve kterých se pracuje s cizím jazykem bilingvní formou. Je nezbytné, aby učitelé společně plánovali tematické celky v českém jazyce a společně se zabývali otázkou plánování témat…