Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Další daně

1.1.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Další daně

Silniční daň

Silniční daň je upravena zákonem č. 16/1993 Sb., o dani silniční, v platném znění (dále jen „ZDS”). Předmětem této daně jsou silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla registrovaná a provozovaná v ČR, ale ne všechny. Pouze ta, která jsou používána k podnikání. Skutečnost, zda je vozidlo předmětem daně, není nijak vázána na to, zda je toto vozidlo součástí obchodního majetku či nikoliv. Záleží pouze na skutečnosti, zda bylo použito k podnikání, či přesněji k činnosti nebo v přímé souvislosti s činností, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti podle zákona upravujícího daně z příjmů

.

Příklad

Pan Novák nepodniká, má pouze příjmy ze závislé činnosti, tj. pobírá mzdu. Pan Novák vlastní osobní automobil Škoda Octavia. Tento automobil předmětem silniční daně není, protože není používán k podnikání.

Příklad

Pan Malý je podnikatelem, podniká jako řemeslník, provozuje řemeslnou živnost. Je vlastníkem automobilu Ford Mondeo, tento automobil ale k podnikání nevyužívá, využívá jej výhradně pro soukromé účely. Tento automobil není předmětem silniční daně.

Pan Malý je ale dále vlastníkem automobilu Ford Transit, který k podnikání využívá. Využíval jej po celý rok 2017, kromě měsíců srpen a prosinec.

Tento automobil je předmětem silniční daně po celý rok 2017 s výjimkou měsíců srpna a prosince. Znamená to tedy, že pan Malý je povinen uhradit 10/12 roční daňové povinnosti.

Vždy, tedy bez ohledu na to, zda jsou používána k podnikání či nikoliv, jsou předmětem daně nákladní automobily s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny registrované v České republice a přípojná vozidla s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny registrovaná v České republice. Jedná se o implementaci předpisů EU do českých právních předpisů.

V návaznosti na tuto úpravu obsahuje ZDS ustanovení v § 6 odst. 9 ZDS, na základě kterého se snižuje sazba daně o 100 % u nákladních automobilů a přípojných vozidel s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny a méně než 12 tun, pokud tato vozidla nejsou používána k podnikání. Nejedná se ale o všechna vozidla, pouze o ta, která jsou používána veřejně prospěšnými poplatníky, fyzickými osobami nebo jako výcviková.

Příklad

S. r. o. má v majetku nákladní automobil s největší povolenou hmotností 8 tun. Předpokládejme, že za zdaňovací období roku 2017 bude mít s. r. o. pro tento automobil minimální využití a k podnikání jej použije pouze v měsících květen a červen. Přesto bude s. r. o. hradit silniční daň za toto vozidlo za celé zdaňovací období roku 2017, protože tato vozidla jsou předmětem daně bez ohledu na skutečnost, zda jsou používána k podnikání či nikoliv. Stejně by bylo postupováno i v případě, kdy by vozidlo pro účely podnikání nebylo použito v příslušném zdaňovacím období vůbec.

Snížení sazby o 100 % nelze využít, protože na s. r. o. se tato možnost nevztahuje.

Obdobná úprava je obsažena v § 6 odst. 10 ZDS pro nákladní automobily a přípojná vozidla s největší povolenou hmotností 12 a více tun, daň se ale v tomto případě snižuje o 48 %. Toto snížení se ale opět týká pouze veřejně prospěšných poplatníků, fyzických osob a výcvikových vozidel, nikoliv tedy např. obchodních korporací.

Poplatníkem silniční daně je nejčastěji provozovatel vozidla zapsaný v technickém průkazu.

Dalším častým případem poplatníka je pak zaměstnavatel, který vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci za použití osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla.

Příklad

Podnikatel má pronajatý formou finančního leasingu osobní automobil. V technickém průkazu je jako vlastník uvedena leasingová společnost a jako provozovatel automobilu potom podnikatel. Poplatníkem silniční daně v tomto případě bude provozovatel automobilu zapsaný v technickém průkazu, tedy podnikatel.

Příklad

S. r. o. jako zaměstnavatel vyšle na pracovní cestu svého zaměstnance. Se zaměstnancem se dohodne, že na tuto pracovní cestu zaměstnanec použije svůj osobní automobil. Za použití osobního automobilu vyplatí zaměstnanci cestovní náhrady.

S. r. o. jako zaměstnavatel se v tomto případě stává poplatníkem silniční daně.

Základ daně a sazby silniční daně

Způsob stanovení základu daně se liší podle toho, zda se jedná o osobní automobily, návěsy, anebo o ostatní vozidla.

Pozor

U osobních automobilů je základem daně zdvihový objem motoru v cm3.

U návěsů je základem daně součet největších povolených hmotností na nápravy (povolené zatížení náprav) v tunách a počet náprav.

U ostatních vozidel je základem daně největší povolená hmotnost (celková hmotnost vozidla) v tunách a počet náprav. Jedná se zejména o autobusy, nákladní automobily, přívěsy, tahače atd.

Potřebné údaje se zjistí z technického průkazu vozidla. Základ daně se stanoví za každé vozidlo samostatně, tedy např. zvlášť za silniční motorové vozidlo a zvlášť za jeho přípojné vozidlo.

Sazby daně jsou stanoveny jako roční a pro osobní automobily jsou stanoveny v § 6 odst. 1 ZDS – pohybují se od 1 200 Kč do 4 200 Kč, a návěsy a ostatní silniční vozidla jsou stanoveny v § 6 odst. 2 ZDS – výše je od 1 800 Kč do 50 400 Kč (3 nápravy, hmotnost nad 36 tun).

Speciální sazba je stanovena pro zaměstnavatele, který vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci za použití osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla. V tomto případě je možné využít sazbu 25 Kč/den použití vozidla, pokud je to pro poplatníka výhodnější. Znamená to tedy, že zaměstnavatel má možnost si zvolit, který z těchto postupů uplatní.

Sazba daně se u osobních i nákladních vozidel snižuje o 48 % po dobu následujících 36 kalendářních měsíců od data jejich první registrace, o 40 % po dobu následujících dalších 36 kalendářních měsíců a o 25 % po dobu následujících dalších 36 kalendářních měsíců. Nárok na příslušné snížení sazby daně vzniká počínaje kalendářním měsícem prvé registrace vozidla a končí u téhož vozidla po 108 kalendářních měsících.

Příklad

Podnikatel pořídil v roce 2017 osobní automobil s objemem motoru 1 350 cm3, roční sazba daně tedy činí 2 400 Kč. Jedná se o první registraci vozidla. Po dobu prvních 36 měsíců se sazba daně snižuje na 1 248 Kč ročně, po dobu následujících 36 měsíců na 1 440 Kč a po následujících 36 měsíců na 1 800 Kč ročně. Od 109 měsíce již bude sazba daně činit 2 400 Kč ročně.

Samotná daň se hradí formou záloh na daň, které jsou splatné do 15. 4., 15. 7., 15. 10. a do 15. 12. Záloha se vypočte jako součin 1/12 roční sazby daně za každý měsíc, ve kterém daňová povinnost vznikla, trvala nebo zanikla. Příslušné kalendářní měsíce se posuzují za rozhodné období, kterým je předchozí kalendářní čtvrtletí s výjimkou zálohy k 15. 12.

Pozor

Rozhodné období pro platbu zálohy:

  • u zálohy splatné do 15. 4. je to leden, únor, březen,

  • u zálohy splatné do 15. 7. je to duben, květen, červen,

  • u zálohy splatné do 15. 10. je to červenec, srpen, září,

  • u zálohy splatné do 15. 12. je to říjen a listopad,

  • daň za prosinec se zálohově neplatí, ale doplácí se při podání daňového přiznání.

Zálohy na daň je ale i možné zaplatit najednou dopředu na celé zdaňovací období, čímž se alespoň sníží administrativní nároky spojené se zálohami.

Pozor

Jak bylo uvedeno, zaměstnavatel má možnost si zvolit tu sazbu daně (25Kč/den nebo roční sazba daně), která je pro něj výhodnější. Podle toho začne platit také zálohy na daň, tj. zpravidla podle stavu v prvním čtvrtletí, za které zálohu platí. Potom ale musí hradit zálohy na daň touto zvolenou sazbou po celý kalendářní rok a způsob výpočtu daně má možnost změnit až při podání daňového přiznání.

Zdaňovací období – silniční daň

Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok, tedy vždy období od 1. 1. do 31. 12. Jiná alternativa u silniční daně není možná.

Daňové přiznání – silniční daň

Daňové přiznání podává poplatník, kterému v příslušném zdaňovacím období vznikla či trvala daňová povinnost, podává se nejpozději do 31. 1. následujícího roku.

Pozor

Jedná se o speciální ustanovení k § 136 DŘ - daňového řádu, a tento termín platí i pro poplatníky, za které daňové přiznání zpracovává daňový poradce.

V daňovém přiznání je poplatník povinen daň sám vypočítat a zaplatit ji v termínu pro podání daňového přiznání. V daňovém přiznání v rámci výpočtu daňové povinnosti se samozřejmě uplatní zaplacené zálohy na daň, takže při standardním postupu by se měla doplácet pouze daň za prosinec. Praxe však bývá podstatně pestřejší, vliv může mít osvobození od daně, slevy na dani, možnost sjednat zálohy jinak, změna způsobu uplatnění sazby u vozidla zaměstnance atd.

Příklad

Podnikatel vlastní a je provozovatelem osobního automobilu s roční sazbou daně 2 400 Kč. Jedná se o vozidlo s datem první registrace v roce 2006, takže již není možné uplatnit žádné snížení sazby daně z titulu první registrace. Po celý rok 2017 byl tento automobil využíván k podnikání. V průběhu zdaňovacího období byly placeny zálohy, a to do 15. 4. 600 Kč, do 15. 7. 600 Kč, do 15. 10. 600 Kč a do 15. 12. 400 Kč. Zaplacení daně v termínu pro podání daňového přiznání tedy v tomto případě znamená doplatit rozdíl mezi roční sazbou daně (2 400 Kč) a zaplacenými zálohami (2 200 Kč), tj. 200 Kč. Daňové přiznání musí být podáno a rozdíl doplacen do 31. 1. 2018.

Daň z nemovitých věcí

Daň z nemovitých věcí je upravena zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, v platném znění (dále jen ZDNV). Kromě toho ale do úpravy této daně zasahuje řada dalších předpisů, zejména katastrální zákon (zákon č. 256/2013 Sb., v platném znění), stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb., v platném znění), občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., v platném znění) a také důležitá vyhláška č. 298/2014 Sb., o stanovení seznamu katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků, v platném znění (dále jen „vyhláška č. 298/2014 Sb.”).

Jak vyplývá z § 498 NOZ, nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá. Dále § 506 stanoví, že součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech. Není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je součástí pozemku, i když zasahuje pod jiný pozemek. Jedná se o zcela novou úpravu v porovnání s předchozí úpravou občanského zákoníku, která platila do konce roku 2013.

Daň z nemovitých věcí je tvořena daní z pozemků a daní ze staveb a jednotek. Výslovným uvedením jednotek se respektuje jejich specifická právní úprava v novém občanském zákoníku. Jak vyplývá z § 1159 NOZ, jednotka zahrnuje byt jako prostorově oddělenou část domu a podíl na společných částech nemovité věci vzájemně spojené a neoddělitelné. Jednotka je věc nemovitá.

I nadále platí základní zásada, že nemovité věci této dani podléhají bez ohledu, zda jsou využívány k podnikání či nikoliv, na rozdíl např. od silniční daně.

a) Daň z pozemků

Předmětem daně z pozemků jsou pozemky na území ČR vedené v katastru nemovitostí. Vymezení pozemku je obsaženo v § 2 písm. a) KZ - katastrálního zákona, stejný zákon vymezuje i katastr nemovitostí. Naopak předmětem daně nejsou zejména pozemky zastavěné zdanitelnými stavbami v rozsahu zastavěné plochy stavby. Jde o pozemky zastavěné budovami a inženýrskými stavbami uvedenými v příloze ZDNV, tedy takovými stavbami, které jsou předmětem daně. Pokud by se jednalo o stavby, které předmětem daně nejsou, potom se vyjmutí pozemku z předmětu daně neuplatní.

Příklad

Poplatník vlastní pozemek, evidovaný v katastru nemovitostí jako zastavěnou plochu, o celkové výměře 1500 m2. Na tomto pozemku se nachází budova s nebytovými prostory, jejíž zastavěná plocha činí 450 m2. Předmětem daně z pozemků je pouze 1050 m2, zastavěná plocha stavby se vyloučí, ovšem za předpokladu, že budova bude předmětem daně ze staveb a bude se jednat o zdanitelnou stavbu.

V případě daně z pozemků je v § 4 ZDN vymezen poměrně široký okruh pozemků osvobozených od této daně. Tyto případy se ale týkají zejména neziskových subjektů a územně samosprávných celků, případně nepodnikajících fyzických osob. Případy, které by se týkaly širokého okruhu podnikatelských subjektů, se u osvobozených pozemků nevyskytují, snad s výjimkou pozemky orné půdy, chmelnic, vinic, ovocných sadů a trvalých travních porostů, jestliže tak obec stanoví obecně závaznou vyhláškou a s výjimkou zemědělských pozemků na dobu pěti let a lesních pozemků na dobu 25 let, počínaje rokem následujícím po roce, kdy byly po rekultivaci technickým opatřením nebo biologickým zúrodňováním vráceny zemědělské nebo lesní výrobě.

Poplatníkem daně je zejména vlastník pozemků zapsaný v katastru nemovitostí. Výjimečně může být poplatníkem nájemce nebo pachtýř nebo uživatel, ale o příliš časté případy se v praxi jednat nebude.

Rozhodující parametry pro výpočet daně, tj. základ daně a sazba daně, jsou stanoveny odlišně pro jednotlivé druhy pozemků, které vycházejí z rozdělení pozemků v katastru nemovitostí. Členění pozemků podle druhů je obsaženo v § 3 odst. 2 KZ, a z toho vychází i rozdělení pozemků pro daňové účely. Podle této úpravy se pozemky člení podle druhů na ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty (označují se souhrnně jako zemědělské pozemky), lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy.

Základem daně může být:

  1. cena půdy, a to u orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů a trvalých travních porostů; cena půdy se zjistí jako součin skutečně výměry pozemku v m2 a průměrné ceny půdy stanovené na 1 m2 vyhláškou č. 298/2014 Sb., v platném znění,
  2. u hospodářských lesů a rybníků s intenzivních a průmyslovým chovem ryb je možno základ daně stanovit dvěma způsoby, a to:
    • jako cenu pozemku zjištěnou dle platných cenových předpisů k 1. 1. zdaňovacího období, což v praxi znamená zpracovaný znalecký posudek,

    • nebo jako součin skutečné výměry pozemku v m2 a částky 3,80 Kč.

    • V praxi lze předpokládat, že základ daně stanovený znaleckým posudkem bude pro poplatníka výhodnější, pokud ale poplatník posudek vypracovaný nemá, bude muset využít druhý způsob,

  3. skutečná výměra pozemku v m2 u ostatních pozemků, které nejsou uvedeny v předchozích odstavcích; z kontextu ZDN vyplývá, že se jedná o zastavěné plochy a nádvoří, stavební pozemky, zpevněné plochy pozemků a ostatní pozemky, pokud jsou předmětem daně.
Pozor

Pro rozhodování, o jaký druh pozemku se jedná, je rozhodující zápis v katastru nemovitostí, resp. co je uvedeno ve výpisu z katastru. Výjimkou je pouze stavební pozemek, který je speciálně pro účely daně z pozemků vymezen v § 6 odst. 3 ZDN a zpevněné plochy pozemků, které jsou samostatně vymezeny v § 6 odst. 5 ZDN. Zpevněnou plochou pozemku se rozumí pozemek nebo jeho část v m2 evidovaný v katastru nemovitostí s druhem pozemku ostatní plocha nebo zastavěná plocha a nádvoří, jehož povrch je zpevněn stavbou podle stavebního zákona bez svislé nosné konstrukce. Jedná se tedy např. o parkoviště, odstavné plochy, manipulační plochy, zpevněné neveřejné komunikace apod.

Pro jednotlivé druhy pozemků je sazba daně stanovena odlišně, a to následovně:

  • orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady 0,75 %

  • trvalé travní porosty, hospodářské lesy, rybníky pro chov ryb 0,25 %

  • zpevněné plochy pozemků užívané k podnikání nebo v souvislosti s ním sloužící pro zemědělskou prvovýrobu, lesní a vodní hospodářství 1 Kč/m2,

  • zpevněné plochy pozemků užívané k podnikání nebo v souvislosti s ním sloužící pro průmysl, stavebnictví, dopravu, energetiku, ostatní zemědělskou výrobu a ostatní podnikatelskou činnost 5 Kč/m2,

  • stavební pozemky 2 Kč/m2

  • zastavěné plochy, nádvoří a ostatní pozemky 0,20 Kč/m2

Sazba daně u stavebních pozemků, tj. 2 Kč, se dále násobí koeficientem velikosti obce, který se pohybuje od 1,0 do 4,5, rozhodující je počet obyvatel obce podle posledního sčítání lidu. Obec pak může ještě obecně závaznou vyhláškou koeficient upravit.

Příklad

Poplatník vlastní zahradu o výměře 700 m2, která se nachází na katastrálním území Prosek (Hlavní město Praha), průměrná cena za 1 m2 podle vyhlášky č. 298/2014 Sb. je 9,11 Kč.

Základem daně je cena pozemku, která se zjistí jako součin výměry pozemku a průměrné ceny, tedy 700 x 9,11 = 6 377 Kč. Sazba daně činní 0,75 %, daň je tedy 6 377 x 0,0075 = 48 Kč.

Příklad

Poplatník vlastní zastavěnou plochu a nádvoří o výměře 2 200 m2, na pozemku stojí stavba o půdorysu 448 m2, která je zdanitelnou stavbou, pozemek se nachází na katastrálním území Prosek (Hlavní město Praha), průměrná cena je 9,11 Kč/ m2.

Výpočet:

Sazba daně u zastavěné plochy a nádvoří činní 0,20 Kč/m2, předmětem daně není pozemek zastavěný stavbou v rozsahu půdorysu stavby. Základ daně je proto 2 200 – 448 = 1 752 m2, daň činní 1 752 x 0,20 = 351 Kč.

b) Daň ze staveb a jednotek

Předmětem daně ze staveb a jednotek je, nachází-li se na území ČR:

  1. zdanitelná stavba, kterou se rozumí dokončená nebo užívaná
    1. budova, kterou se pro účely daně z nemovitých věcí rozumí budova podle katastrálního zákona,
    2. inženýrská stavba uvedená v příloze k tomuto zákonu,
  2. zdanitelná jednotka, kterou se pro účely daně z nemovitých věcí rozumí jednotka dokončená nebo užívaná.

Předmět daně je počínaje rokem 2014 vymezen v návaznosti na nový občanský zákoník. Předmětem daně jsou tedy budovy, dále inženýrské stavby výslovně uvedené v příloze ZDN, a jednotky.

Předmětem daně je budova podle katastrálního zákona, tedy nadzemní stavba spojená se zemí pevným základem, která je prostorově soustředěna a navenek převážně uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí, a to bez ohledu na skutečnost, zda je či není evidována v katastru nemovitostí.

Inženýrské stavby, které jsou předmětem daně, jsou výslovně uvedeny v příloze zákona, jedná se především o věže, stožáry a komíny.

Jednotkou se rozumí jednotka podle nového občanského zákoníku, jednotka zahrnuje byt jako prostorově oddělenou část domu a podíl na společných částech nemovité věci vzájemně spojené a neoddělitelné. Obdobné platí také pro nebytový prostor a pro soubor bytů nebo nebytových prostorů.

Podmínkou je, že se musí jednat o stavby a jednotky dokončené nebo užívané, předmětem daně ze staveb a jednotek tedy není rozestavěná stavba. Pravidlo užívání se použije na stavby, pro jejichž užívání stavební zákon nevyžaduje kolaudační souhlas ani žádnou formu oznámení.

Předmětem daně nejsou stavby, v nichž jsou právě výše uvedené zdanitelné jednotky, které jsou předmětem daně. Je to vcelku logická úprava, která zamezuje tomu, aby stejná nemovitost byla předmětem daně dvakrát.

Příklad

V panelovém domě se nacházejí byty, které jsou jednotkami ve smyslu občanského zákoníku. Předmětem daně jsou tyto jednotky, ale není jím samotný panelový dům, ve kterém se jednotky nacházejí.

Co se týká staveb osvobozených od daně ze staveb, úprava je obdobná jako u daně z pozemků. Opět se jedná o poměrně široký výčet případů, ale opět se jedná zejména o případy, které se týkají neziskových subjektů, územně samosprávných celků a nepodnikajících fyzických osob.Výjimkou mohou být zdanitelné stavby nebo zdanitelné jednotky na dobu pěti let od roku následujícího po provedení změny spočívající ve změně systému vytápění přechodem z pevných paliv na systém využívající obnovitelné energie solární, větrné, geotermální, biomasy, nejde-li o její přímé spalování.

Poplatníkem daně je vlastník stavby, bytu nebo samostatného nebytového prostoru. Výjimečně se může jednat o nájemce nebo pachtýře.

Stanovení základu daně se liší podle toho, zda se jedná o zdanitelnou stavbu nebo jednotku.

V případě, že se jedná o zdanitelnou stavbu, základem daně je výměra zastavěné plochy v m2 podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období. Zastavěnou plochou se rozumí zastavěná plocha stavby podle stavebního zákona odpovídající nadzemní části zdanitelné stavby, vychází se vždy ze skutečného stavu zastavěné plochy stavby.

V případě, že se jedná o jednotku, základem daně je upravená podlahová plocha, kterou je výměra podlahové plochy jednotky v m2 k 1. lednu zdaňovacího období vynásobená koeficientem

  • -> 1,22 pokud je tato zdanitelná jednotka v budově bytového domu a její součástí je podíl na pozemku nebo je-li její vlastník spoluvlastníkem jiného pozemku ve spoluvlastnictví vlastníků takových zdanitelných jednotek užívaného společně s těmito jednotkami. Tento koeficient je tedy aplikován v těch případech, kdy se zdanitelnou jednotkou souvisí pozemky, které nejsou předmětem daně,
  • -> 1,20 ve všech ostatních případech, tedy zejména v případech, kdy s jednotkou není spojen spoluvlastnický podíl na pozemku, nebo se jedná o jinou budovu, než je budova obytného domu, protože v takovém případě jsou pozemky předmětem daně z pozemků.

Podlahová plocha jednotky pro účely daně z nemovitých věcí nezahrnuje podlahovou plochu společných částí domu v rozsahu podílu na nich, který je zahrnut v jednotce.

Pozor

Rozhodující je tedy vždy základ daně k 1.1. zdaňovacího období, tato základní zásada zůstává zachována i současném znění ZDNV.

Příklad

Výměra podlahové plochy bytu činí 74 m2. S jednotkou není spojen spoluvlastnický podíl na pozemku. Základem daně bude tato výměra vynásobená koeficientem 1,2, základ daně bude proto 88,8 m2, po zaokrouhlení 89 m2.

Příklad

Výměra podlahové plochy bytu, který je jednotkou, činní 50 m2. S jednotkou je užíván pozemek, který je ve spoluvlastnictví všech vlastníků jednotek v domě, jedná se o budovu bytového domu. Základem daně bude výměra podlahové plochy vynásobená koeficientem 1,22, základ daně bude tedy 61 m2.

Sazby daně jsou upraveny v § 11 ZDN následovně:

  • u budovy obytného domu 2 Kč za 1 m2 zastavěné plochy; u ostatní budovy tvořící příslušenství k budově obytného domu z výměry přesahující 16 m2 zastavěné plochy 2 Kč za 1 m2 zastavěné plochy. Základní sazba daně se zvyšuje o 0,75 Kč za každé další nadzemní podlaží, a dále se násobí koeficientem podle velikosti obce. u zdanitelných jednotek nepoužívaných k podnikání 2 Kč za 1 m2 upravené podlahové plochy, základní sazba daně se násobí koeficientem velikosti obce,

  • u budovy pro rodinnou rekreaci a budovy rodinného domu využívané pro rodinnou rekreaci 6 Kč za 1 m2 zastavěné plochy a u budovy, která plní doplňkovou funkci k těmto budovám, s výjimkou garáží, 2 Kč za 1 m2 zastavěné plochy. Základní sazba daně se zvyšuje o 0,75 Kč za každé další nadzemní podlaží, obec může dále stanovit koeficient 1,5, kterým se násobí sazba daně. Pokud jsou tyto stavby umístěny v národních parcích a v zónách I. chráněných krajinných oblastí, použije se ještě koeficient 2,00.

  • u garáže vystavěné odděleně od budov obytných domů a u jednotky, jejíž převažující část podlahové plochy je užívána jako garáž, 8 Kč za 1 m2 zastavěné plochy nebo upravené podlahové plochy. Základní sazba daně se zvyšuje o 0,75 Kč za každé další nadzemní podlaží, obec může dále stanovit koeficient 1,5, kterým se násobí sazba daně,

  • u zdanitelné stavby a u jednotky, jejichž převažující část zastavěné plochy zdanitelné stavby nebo podlahové plochy jednotky je užívána k podnikání v zemědělské prvovýrobě, lesním a vodním hospodářství 2 Kč/m2, základní sazba daně se zvyšuje

 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: