Nepřístupný dokument, nutné přihlášení

Jak na daně - DPH

30.8.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

501
Jak na daně - DPH

Ing. Martin Děrgel, Ing. Zdeněk Morávek

Daň z přidané hodnoty

Kdo by neznal daň z přidané hodnoty. Najdeme ji téměř na každém paragonu z obchodu, na všech fakturách, v obchodních cenících apod. Coby spotřebitelé – koneční zákazníci nejednající v rámci podnikatelské činnosti – ji běžně vnímáme negativně jako nutné zlo zvyšující cenu zboží a služeb.

Radost z DPH ovšem nemají ani podnikatelé, kterým přináší řadu jalové administrativní práce navíc. Téměř u všech svých výkonů, resp. výstupů – výrobků, zboží a služeb – musejí navýšit prodejní cenu o DPH, o kterou si ale nevylepší hospodářské výsledky, pouze ji v roli poslíčků přepošlou finančnímu úřadu. Za což jsou odměněni tím, že mají naopak možnost odpočtu DPH u firemních vstupů, díky čemuž jim finanční úřad „vrátí” DPH, kterou zaplatili svým dodavatelům za nakoupené zboží a služby.

Z legislativního hlediska je pro správné uplatňování DPH v České republice samozřejmě stěžejní zákon č. 235/2004 Sb., o DPH, ve znění p. p. (dále jen „ZDPH”). Má zhruba 150 paragrafů členěných do dvou částí a pěti hlav. Což by nebyl až takový problém, horší je, že zákon podléhá poměrně četným novelizacím, které více či méně mění parametry i dílčí pravidla uplatňování daně.

ZDPH se poněkud nezvykle věnuje nejen samotným hmotně-právním otázkám výpočtu DPH, ale řeší i řadu procesních záležitostí týkajících se registrace u správce daně, podávání daňových přiznání, hlášení apod. Nicméně přesto se ani na poli DPH neobejdou plátci a zejména správci daně bez obecné procesní daňové normy zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění p. p. (dále jen „DŘ”). Specifikem a zároveň značnou komplikací DPH je, že jde o tzv. evropskou daň s více méně jednotnými pravidly pro všechny státy Evropské unie. Takže jednotlivé členské země jsou v legislativě DPH jen malými pány, neboť stěžejní pravidla byla „upečena” v Bruselu. Základem jednotné unijní právní úpravy DPH je hlavně Směrnice Rady č. 2006/112/ES ze dne 28. 11. 2006 o společném systému DPH.

Základní princip DPH

Daň z přidané hodnoty je nepřímou univerzální daní ze spotřeby:

Nepřímá proto, že daň státu odvádí jiný subjekt (plátce), než který ve skutečnosti nese její tíhu (poplatník). Předpokládá se totiž, a praxe to potvrzuje, že o částku odváděné daně podnikatelé zvýší své ceny, a tak ji v důsledku platí koneční spotřebitelé.

Univerzální, jelikož postihuje prakticky veškeré produkty podnikatelů nabízené na trhu, tj. jak výrobky a zboží, tak i služby a nehmotná práva. Přesto existují specifické skupiny daňově zvýhodněných produktů, které jsou od DPH osvobozeny nebo jí vůbec nepodléhají. Obecně přitom platí, že osvobození od daně je výjimkou, a proto – jak judikoval Soudní dvůr EU – je nutno jej a priori vykládat omezeně a ne extenzivně.

Spotřební – důvod je nasnadě, zatěžuje konečnou spotřebu, což je principiálně i filosoficky vhodnější, nežli klasické zdaňování příjmů. Postihován daní je tak subjekt, který ze společnosti něco bere, namísto toho, který jí něco dává. V době nárůstu konzumu proto nese DPH i určitý morální apel na omezení spotřeby.

DPH u registrovaných plátců této daně pouze „protéká” zúčtovacími vztahy vůči státu, aniž by v důsledku nějak narušila jejich účetní výsledek hospodaření nebo daňový základ pro daň z příjmů. V důsledku tak plátci odvádějí do státního rozpočtu daň z kladné hodnoty, kterou přidali k nakoupené hodnotě. Proto se hovoří o dani z „přidané hodnoty”. Tento přídavek „hodnoty” je ale redukován pouze na cenové navýšení. Nerozlišuje se tak mezi přidáním skutečné užitné hodnoty výrobcem nebo řemeslníkem např. o 1 000 Kč a pouhým cenovým navýšením obchodníka o stejných 1 000 Kč aniž by na koupené zboží byť jen sáhl.

Neplátce DPH se s touto daní nemusí trápit, je pro něj součástí pořizovacích cen, takže ji zahrne do výdajů (nákladů) v ceně pořízených zásob či služeb, resp. formou odpisů. Přesto i neplátce zajímá zákon o DPH, a to zejména, jestli mu nevznikla povinnost stát se plátcem z důvodu překročení limitního obratu. Povinné plátcovství nastává také z jiných příčin, například při vstupu do společnosti bez právní osobnosti (dříve sdružení bez právní subjektivity) s plátcem, nebo při fúzi s plátcem anebo u koupě obchodního závodu od plátce.

Obecně platí, že neplátce nemá nárok na odpočet DPH, ale ani nezdaňuje touto daní své produkty. Čistě lingvisticky není označení „neplátce” přesné, lépe řečeno opak je pravdou, pouze neplátce DPH totiž v důsledku platí DPH. Zdánlivý rozpor se selskou logikou je zapříčiněn tím, že daňové právo pracuje s dvěma pojmy:

  • poplatník = osoba, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani,

  • plátce = osoba, která pod vlastní majetkovou odpovědností odvádí správci daně (tj. svému finančnímu úřadu) daň vybranou od poplatníků nebo sraženou poplatníkům.

Veškerá administrativa kolem DPH sice leží na plátci, ale ekonomicky pocítí její tíhu jen poplatník. Pro poplatníka je totiž DPH nejen peněžním výdajem, ale i nákladem, zatímco plátcem DPH pouze protéká, je-li:

  • plátce v roli dodavatele, pak jeho DPH na výstupu je pro něj sice příjmem, ale není výnosem;

  • plátce v roli odběratele, je DPH na vstupu (od dodavatele) pro něj výdajem, ale není nákladem.

Výrobce (plátce DPH) vytvoří určitý produkt – z pohledu systému DPH je až na výjimky v zásadě jedno, jestli se jedná o kolo, počítač, postel, hřebík, knihu atd. Do prodejní ceny samozřejmě kromě výrobních a dalších nákladů zahrne i požadovaný zisk – ostatně určujícím znakem a účelem podnikání je tvorba zisku – coby plátce navíc musí takto vyčíslenou prodejní cenu navýšit o DPH na výstupu (DPH 1), kterou pošle svému správci daně.

Výrobek koupí obchodník - rovněž plátce DPH – za účelem jeho dalšího prodeje. Ekonomicky i účetně bude hodnotou tohoto zboží – která se při prodeji promítne do nákladů – pouze „holá” kupní cena bez DPH 1, neboť tato mu bude „vrácena” finančním úřadem formou odpočtu daně. Protože také cílem obchodníka je zisk, bude od svého zákazníka požadovat o něco vyšší „holou” prodejní cenu, než za kolik zboží pořídil od výrobce. A opět coby plátce musí „holou” prodejní cenu navýšit o DPH na výstupu (DPH 2), která bude o něco větší než DPH 1, a to o daň z přidané hodnoty, resp. z příslušného cenového navýšení. DPH 2 pošle svému správci daně.

Zboží od obchodníka koupí zákazník, který ale již není plátcem DPH, takže z jeho pohledu nemá smysl rozlišovat kupní cenu na „holou” část bez DPH a na DPH 2. Jestliže jde o malé s. r. o., které sice není plátcem DPH, ale zboží využije pro podnikání, může uplatnit celou kupní cenu jako náklad účetní i pro daň z příjmů.

Přenos daňové povinnosti na odběratele

Legislativně ji upravuje zejména § 92a až 92g ZDPH, spolu s přílohami 5 a 6 ZDPH a uplatňuje se pouze při obchodních případech uskutečněných v ČR mezi dvěma plátci DPH.

Inspirací byla běžná přeshraniční plnění mezi osobami povinnými k dani alias „podnikateli” z různých států EU, kdy se překlápí povinnosti přiznat daň z dodavatele (poskytovatele plnění) na odběratele (příjemce). V odborné terminologii se hovoří o tzv. reverse-charge, což lze přeložit jako „obrácené zdanění”. Pokud např. český plátce pořídí (koupí) zboží od polského prodejce, tak DPH z obchodu neodvádí polský dodavatel v Polsku, ale český pořizovatel v ČR. Když plátce splňuje podmínky nároku na odpočet daně, může jej ihned uplatnit v daňovém přiznání k DPH, takže pak zcela odpadá platební fáze, což plátci ulevuje jeho cash flow. Důvod tohoto přeshraničního zdanění je ale poněkud odlišný, spočívá v tom, že jde o dvě samostatná plnění - dodání zboží do jiného státu EU, které je osvobozeno od daně a pořízení zboží z jiného státu EU, které zdaňuje pořizovatel.

Příchod českého reverse-charge čili zdanění odběratelem u obchodních případů v ČR byl pozvolný. Nejprve se kvůli vysokému riziku podvodu uplatňoval jen při dodání zlata. K zásadnímu zvratu došlo s rokem 2012, kdy začal platit pro poskytnutí stavebních nebo montážních prací (komplikací je, že u některých věcně blízkých plnění se režim přenesení daňové povinnosti neuplatňuje, např. u opravy klimatizace budovy).

K nelibosti českých správců daně větší rozsah přenesení daňové povinnosti na odběratele v tuzemsku neumožňovala Směrnice EU. Což se ale změnilo s příchodem dvou jejich významných novelizací, a to směrnice Rady č. 2013/43/EU ze dne 22. 7. 2013, o společném systému DPH, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k dodání některého zboží a poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů a směrnice Rady č. 2013/42/EU ze dne 22. 7. 2013, o společném systému DPH, pokud jde o mechanismus rychlé reakce proti podvodům v oblasti DPH.

Ručení odběratele za daň nezaplacenou dodavatelem

Druhou variantou, jak si správci daně poměrně dobře pojistili riziko nezaplacení daně dodavatelem, je speciálně pro účely této daně rozšířené ručení odběratele za daň nezaplacenou dodavatelem. Správce daně přitom vůbec nemusí zajímat, že odběratel už odpovídající DPH zaplatil příslušnému dodavateli spolu s kupní cenou za jeho dodané zboží nebo poskytnuté služby - v souladu se zákonem ji přesto bude muset uhradit, tedy případně i podruhé.

Správci daně na svou obranu rádi zdůrazňují, že ručitelská povinnost neplatí absolutně, ale vzniká pouze při naplnění speciálních podmínek stanovených ZDPH. Jak lze ale vyčíst již ze stručného soupisu typů ručení odběratele (plátce), jde o podmínky četné a mírné, které nijak výrazně nesnižují rozsah potenciálního ručení:

1) Příjemce plnění (odběratel) při jeho uskutečnění nebo při úplatě věděl nebo vědět měl a mohl, že:

  • daň uvedená na daňovém dokladu nebude úmyslně zaplacena,

  • dodavatel (plátce) se úmyslně dostal nebo dostane do postavení, kdy nemůže daň zaplatit,

  • dojde ke zkrácení daně nebo vylákání daňové výhody.

2) Úplata je bez ekonomického opodstatnění zjevně odchylná od obvyklé ceny.

  • Pozor na to, že toto značně nebezpečné ručení není omezeno pouze na tzv. spojené osoby.

3) Úplata je poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostně na účet v zahraničí.

  • Není podstatné, jestli jde o „zveřejněný účet” ve smyslu bodu 4, ani jaké části celkové úplaty se to týká.

4) Úplata přesahující 540 000 Kč je poskytnuta na „nezveřejněný účet”.

  • Limit je nastaven na dvojnásobek částky, od níž je nutno platit pouze bezhotovostně, což je aktuálně 270 000 Kč, jak stanoví § 4 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění p. p.

  • Plátci si mohou určit, který z účtů má správce daně zveřejnit na daňovém portálu, kde si jej lze ověřit.

5) O poskytovateli plnění (dodavateli) je zveřejněna informace, že je „nespolehlivým plátcem”.

  • Za daňové prohřešky jsou „nespolehliví plátci” zveřejněni na daňovém portálu, což si je dobré ověřit.

  • Problémem je, že stále širší podmínky, za nichž je plátce takto označen – a tím pádem diskvalifikován v obchodech s jinými plátci DPH – nestanoví zákon, ale rozhoduje si o nich samotná finanční správa.

6) Koupě pohonných hmot od distributora, který není registrován jako distributor na daňovém portálu.

  • Toto ručení se samozřejmě netýká pořízení pohonných hmot přímo od jejich prodejce (čerpací stanice).

7) Přijetí vybraných výrobků podléhajících spotřební dani z jiného státu EU oprávněným příjemcem.

Jedinou možností, jak se odběratel (plátce) – potenciální ručitel - jednou provždy vymaní ze stresu chomoutu ručení za daň nezaplacenou dodavatelem (plátcem) je, že daň pošle přímo svému správci daně. Učenými slovy zákona o DPH se jedná o tzv. zvláštní způsob zajištění daně. Praktické zmatky s tím spojené jsou nasnadě, stále totiž bude soukromoprávně dlužit DPH dotyčnému dodavateli - je tak třeba mít jeho svolení.

Stavební firma ABC, s. r. o. získala velkou zakázku, pročež – jak je v praxi běžné – zadala dílčí výkopové a další stavební práce jiným podnikatelům, subdodavatelům. Jedním z nich byl také pan Nepoctivý (plátce), který je pro své dřívější daňové prohřešky označen na Daňovém portálu Finanční správy - „nespolehlivý plátce”. Což si ale odběratel ABC, s. r. o. neověřil, proto i když panu Nepoctivému firma uhradí celou sjednanou částku včetně DPH, je ručitelem za tuto daň – a hrozí, že ji tak uhradí podruhé - když ji pan Nepoctivý nezaplatí správci daně.

Plátce DPH

ZDPH vymezuje dva typy daňových subjektů:

1. Plátce – přiznává DPH na výstupu z vlastních zdanitelných plnění v ČR i ze zdanitelných plnění přijatých od podnikatelů z jiných států EU, přičemž má nárok na odpočet DPH na vstupu.

2. Identifikovaná osoba – přiznává DPH na výstupu jen u cizích zdanitelných plnění přijatých od podnikatelů z jiných států EU, přičemž ale nemá možnost odpočtu DPH na vstupu.

Těmito daňovými subjekty mohou být jen tzv. osoby povinné k dani („OPD”), což jsou osoby, které samostatně uskutečňují ekonomickou činnost – v praxi jde zejména o podnikatele, přičemž důvody jeho registrace za plátce DPH mohou být obecně trojí povahy:

1. Povinná registrace z důvodu překročení limitního obratu::

OPD se sídlem v ČR, jejíž obrat za nejvýše 12 kalendářních měsíců překročil 1 milion Kč, musí podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém byl limit překročen. Načež se plátcem DPH stává od prvního dne 2. měsíce následujícího po měsíci překročení limitu.

Pozor zejména na tři věci, v kterých se chybuje.

1. Zaprvé, že nejde o obrat pouze za celý kalendářní rok, ale za jakékoli období „plovoucích” nejvýše 12 kalendářních měsíců bezprostředně jdoucích po sobě. Pokud například nová společnost přesáhne limit obratu 1 milion Kč již během prvních tří měsíců od svého vzniku, tak se stane plátcem DPH od pátého měsíce své existence a nikoli až po 12 + 2 měsících.

2. Zadruhé, plátcem se takto OPD stává automaticky ze zákona, i když zapomene podat přihlášku k registraci nebo nestihne lhůtu pro její podání. V těchto případech pak na OPD čeká logicky navazující povinnost zaplatit DPH za všechna zdanitelná plnění uskutečněná ode dne, kdy se stala plátcem, do doby, než to zjistila, třeba i za rok zpátky, což ji může lehce položit, navíc „neštěstí nechodí samo” a vyměřeny budou i sankce za pozdní daňová přiznání a za úhradu DPH až po lhůtě.

3. A za třetí, bývá problém s vymezením pojmu „obrat”, který není totožný s účetními výnosy, neboť § 4a ZDPH stanoví speciální definici. Započítávají se úplaty pouze za plnění uskutečněná v Česku, kromě prodeje dlouhodobého majetku a plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet. Ovšem i tato osvobozená plnění zůstávají v obratu, jde-li o finanční, penzijní a pojišťovací činnosti, nebo o dodání a nájem nemovitých věcí, který není jen doplňkovou činností uskutečňovanou příležitostně.

ABC, s. r. o. vznikla již 1. 1. 2014, přičemž uskutečňuje pouze zdanitelná plnění v Česku – např. opravy vozidel. Jelikož jsou její zákazníci vesměs neplátci, nechce se stát plátcem DPH, pročež si hlídá, aby její obrat za 12 měsíců nepřesáhl limit 1 milion Kč. Měsíční a roční obraty této firmy v tisících Kč shrnuje tabulka.

Rok 2014 2015
Obrat za 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
1 měsíc 50 50 50 50 50 100 100 100 100 100 100 100 50 50 100 100 100 50 50 100 100 50 100 100
Celý rok 950 950

Protože roční obraty nepřesáhly limit 1 milion Kč, tak se jednatel domnívá, že s. r. o. je stále neplátcem.

Což je omyl, který se firmě prodraží. Zákon totiž testuje obrat za jakýchkoli nejvýše 12 kalendářních měsíců jdoucích bezprostředně za sebou. Proto je třeba zkoumat obrat nejen za období leden až prosinec (tj. za kalendářní roky), ale „klouzavě” za každých nejvýše 12 kalendářních měsíců po sobě, jak naznačuje tabulka.

Rok 2014 2015
Obrat za 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
1 měsíc 50 50 50 50 50 100 100 100 100 100 100 100 50 50 100 100 100 50 50 100 100 50 100 100
1/14-12/14 950 - - - - - - - - - - - -
2/14-1/15 - 950 - - - - - - - - - - -
3/14-2/15 - - 950 - - - - - - - - - -
4/14-3/15 - - - 1 000 - - - - - - - - -
5/14-4/15 - - - - 1 050 (překročen limitní obrat 1 milion Kč za nejvýše 12 měsíců!) - - - - - - - -

Při této metodice klouzavého testování obratu odhalíme, že ABC, s. r. o. poprvé překročila limit obratu 1 milion Kč za nejvýše 12měsíční období - květen 2014 až duben 2015. Pročež měla podat přihlášku k registraci DPH do 15 dnů  po skončení dubna 2015, v němž poprvé překročila limitní obrat 1 milion Kč, tedy do 15. 5. 2015. A plátcem DPH se s. r. o. měla stát – a také stala! - od prvního dne 2. měsíce po dubnu, tj. od 1. června 2015!

U všech zdanitelných plnění uskutečněných počínaje 1. 6. 2016, resp. již u úplat na tato plnění proto měla ABC, s. r. o. přiznávat odpovídající DPH na výstupu. A tuto dlužnou daň hříšníkovi doměří správce daně, a to pochopitelně spolu s úrokem z prodlení za opožděně zaplacenou DPH do státního rozpočtu, jakož i pokutu za opožděné podání daňových přiznání k DPH za měsíce červen 2015 a následující, a jestliže by chybu odhalil až správce daně, připočetl by si také penále ve výši 20 % z částky doměřené daně. Pokud byly se zákazníky dotyčné firmy uzavírány smlouvy za pevnou konečnou cenu, nemohla by se na nich ani zhojit přenesením břemene DPH.

2. Dobrovolná registrace:

Zdánlivá nelogičnost tohoto rozhodnutí má význam především ve třech případech:

1) Nejčastěji proto, že se jedná o OPD stojící uprostřed obchodního řetězce, kde ostatní jsou plátci, takže kdyby zůstala jako jediná v řadě neplátcem, vedlo by to ke zvýšení konečné ceny.

2) Vykazuje vysoký nadměrný odpočet daně kvůli velké investici nebo proto, že vstupy pořizuje se základní sazbou daně, ale výstupy zatěžuje sníženou sazbou daně (např. zemědělci, stavební firmy, hotely).

3) Uskutečňuje plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně (např. dodání zboží do jiných států EU nebo vývoz).

Plátcem se OPD stává ode dne následujícího po dni oznámení rozhodnutí, kterým je registrována. Oznámení rozhodnutí je nutno chápat podle § 101 odst. 5 a 6 DŘ jako okamžik, kdy se příjemce rozhodnutí s ním seznámí. Typicky půjde o doručení rozhodnutí osobě povinné k dani.

Mějme krátký obchodní řetězec tří subjektů: výrobce (A) – distributor (B) – prodejce (C). Každý z naší trojice si k vlastním nákladům na pořízení daného zboží přirazí 20 peněžních jednotek, což bude jeho marže. Výrobci vznikají náklady výrobní povahy (za materiál, mzdy, energie, odpisy apod.) ve výši 80 jednotek, a je plátcem. Prodejce nabízí předmětné zboží konečným spotřebitelům (zejména občanům) a vzhledem ke svému obratu je i on plátcem DPH. Distributor zvažuje, zda se plátcem DPH stane dobrovolně anebo se jím nestane.

dph = DPH na vstupu uplatněná k odpočtu, N = přímé náklady na pořízení, V = výnosy z prodeje (cena bez DPH), DPH = DPH na výstupu odváděná státu, Pro stát = celkové saldo DPH odvedené státu (úhrn DPH – úhrn dph), Cena = konečná cena pro spotřebitele = výnos C + DPH z C, zboží podléhá základní sazbě 21 %.

Režim plátcovství A B C Pro stát Cena
dph N V DPH dph N V DPH dph N V DPH
P-P-P --- 80 100 21 21 100 120 25,2 25,2 120 140 29,4 29,4 169,4
P-N-P --- 80 100 21 --- 121 141 --- --- 141 161 33,8 54,8 194,8

Vidíme, že neplátcovství distributora (B) jednak zvýší cenu pro konečného zákazníka, a jednak zvýší celkové nevratné odvody státu z titulu DPH. Pro distributora je proto výhodné registrovat se jako plátce DPH.

Zákazníky firmy „Zedníci” jsou hlavně občané (neplátci DPH) a stavební práce se týkají převážně staveb pro bydlení, takže podléhají 1. snížené sazbě DPH 15 %. Stavební materiál podléhající základní sazbě daně 21 % odebírá od firmy „Staviva”. Porovnejme všechny čtyři varianty plátcovství při marži 20 jednotek.

Režim plátcovství Staviva Zedníci Pro stát Cena
dph N V DPH dph N V DPH
P-P --- 80 100 21 21 100 120 18 18 138
P-N --- 80 100 21 --- 121 141 --- 21 141
N-P --- 80 100 --- --- 100 120 18 18 138
N-N --- 80 100 --- --- 100 120 --- --- 120

Nejvýhodnější je samozřejmě režim všeobecného neplátcovství (N-N), kdy stát nedostane na DPH nic a zákazník platí nejméně, naopak nejméně výhodné je izolované neplátcovství stavební firmy „Zedníci” (P-N).

3. Povinná registrace z důvodu akvizice:

V těchto případech jde především o to, aby se k neplátci nedostal majetek plátce bez DPH. Důvodů je celá řada: vstup do společnosti bez právní osobnosti (dřívější tzv. sdružení bez právní subjektivity) s plátcem DPH, nabytí obchodního závodu nebo jeho části od plátce, přechod nebo převod jmění v rámci přeměny obchodní korporace, která je plátcem, pokračování v podnikání po zemřelém plátci.

Plátcem se takto OPD stává dnem nabytí majetku plátce, resp. uzavřením smlouvy o společnosti.

Pan Novák podnikal dlouhá léta jako osoba samostatně výdělečně činná v řemeslné živnosti kamnářství. Protože materiál kupoval od plátců se základní sazbou DPH 21 %, zatímco kamna obvykle stavěl v rodinných domcích, kde podléhaly první snížené sazbě DPH 15 %, rozhodl se pro dobrovolnou registraci plátce DPH.

Nyní mění právní formu podnikání z OSVČ na s. r. o., přičemž na doporučení právníka zvolil převod formou vkladu celého obchodního závodu fyzické osoby (pan Novák) do základního kapitálu nově založené firmy Kamna, s. r. o. V souladu s § 13 odst. 8 písm. a) ZDPH není vklad – resp. obecněji pozbytí – obchodního závodu považováno za dodání zboží, což prakticky řečeno znamená, že tento převod majetku nepodléhá DPH na výstupu. Aby se ovšem takto Kamna, s. r. o. nedostala k majetku bez DPH – kterou si totiž při pořízení pan Novák coby plátce nárokoval k odpočtu daně – stává se dnem nabytí obchodního závodu od plátce jeho nabyvatel ze zákona rovněž plátcem DPH. Z téhož důvodu by se obdobně stala ze zákona plátcem DPH také např. firma Kamna, a. s., pokud by se pan Novák posléze rozhodl změnit právní formu ze s. r. o. na akciovou společnost.

Identifikovaná osoba v DPH

V rámci Evropské unie je DPH jednotně regulována Směrnicí Rady 2006/112/ES o společném systému DPH. Jelikož je daní spotřebního typu, platí pro ni obecně princip zdanění při spotřebě. Proto je u mezinárodních obchodů mezi OPD („podnikateli”) povinnost zdanění přenesena na příjemce zboží nebo služby. Pokud je tímto příjemcem český „podnikatel”, který není plátcem DPH, tak se do konce roku 2012 povinně plátcem stal, naproti tomu od roku 2013 se může alternativně stát tzv. identifikovanou osobou zdaňující jen přijatá zdanitelná plnění „ze zahraničí”, zatímco u svých českých plnění zůstává neplátcem. Zjednodušeně lze říci, že identifikovaná osoba je jakoby plátcem

 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.