4.1.2 Kdy učit na nočník?
Miroslava Samoelová
Rodiče si často kladou otázku, kdy je vhodné začít učit dítě na
nočník. Názory se různí, v dobách dnešních babiček se začínaly vysazovat děti
velmi brzy a to mnohdy drastickými metodami, jako bylo dlouhodobé přivazování k
nočníku a nucení sedět na nočníku, dokud dítě nevykonalo potřebu.
„Potřeba“ to ovšem byla skutečně jen v uvozovkách, alespoň pro dítě,
které vůbec nepotřebovalo. Dítě, které v roce nechodilo na nočník, se
považovalo téměř za zaostalé.
Proti tomu dnes stojí všeobecně přijímaný názor, že by se mělo začít
s učením hygieně až kolem jednoho, někdy až kolem dvou let s tím, že dítě dříve
není schopno ovládat svěrače.
Mimo tento hlavní proud však stále více získává oblibu tzv. bezplenková komunikační metoda (BKM). Nemá nic společného s dřívější
metodou nuceného vysazování na nočník a není ani ničím novým, protože je
„odkoukaná“ od přírodních národů, které plenky nepoužívají. Jde o posílení
neverbální komunikace mezi rodiči a dítětem, vypozorování signálů, probuzení
intuice. Na rozdíl od nuceného vysazování podporuje sebedůvěru dítěte a
radost z toho, že mu někdo rozumí.
S touto metodou se sice začíná obvykle do tří měsíců věku miminka,
ale protože v této době pravděpodobně již zkoušíte své děťátko učit hygieně, je
dobré pochopit hlavní principy, které jsou důležité i pro starší děti.
Bezplenková metoda vychází z toho, že si miminko již od samého
narození je vědomo vyměšování a tuto potřebu dává najevo. To, že miminko
zpočátku nerado čůrá do plínky, je možné pozorovat na tom, že vykoná potřebu v
každé vhodné příležitosti, která se mu naskytne. Rodiče se diví, že chtěli
miminko zkontrolovat, jestli nemá mokrou plínku a jen ho rozbalili, ono se
vyčůralo nebo vykakalo. To samé bývá na kontrolách u lékaře. Těchto situací je
dobré u dítěte využít. Nedokáže sice zpočátku ovládat aktivně svěrače, ale
pociťuje potřebu, kterou dává najevo pláčem, kroucením se, škytáním, zmlknutím
během jídla nebo jinak. V tuto chvíli, pokud na tuto potřebu nereagujeme a
necháme děťátko vykonat ji do plenky, učíme ho tím, že je to tak správné.
Přestože je to dítěti zpočátku obvykle nepříjemné, zvykne si a přestane dávat
potřebu najevo, případně se ohlásí, až když má plnou plínku (ale některé děti
nedělají ani to).
Při bezplenkové metodě na potřebu reagujeme, dítě rozbalíme a
podržíme např. nad nějakou nádobou (dokud nesedí, tak v klubíčku opřené zádíčky
o nás) a doprovodíme domluveným zvukem napodobujícím čůrání nebo tlačení. Dítě
se postupně, většinou kolem třetího čtvrtého měsíce, naučí vydávat specifický
zvuk (nebo jiný projev), pokud potřebuje vyměšovat, stejně jako již vydává
rozdílné zvuky pro hlad, únavu, usínání, bolení bříška apod. Učí se tím také
svěrače vědomě uvolnit a posléze i chvíli vydržet, než přinesete nočník nebo je
rozbalíte, i když zpočátku jen krátce. Použijte nějaké slovo, např. „vydrž,
počkej, ještě ne“, kterému sice dítě nerozumí, ale časem pochopí, že toto slovo
znamená, že za chvíli bude moci. To je důležité, protože je velký rozdíl,
jestli vůbec nereagujete a nebo jestli dítěti dáte najevo, že víte, že se mu
chce a že to půjde za chvíli (až ho rozbalíte, až přinesete nočník apod.).
Pokud jste bezplenkovou metodu nepoužívali a začínáte děťátko učit
na nočník, je potřeba brát v potaz, že to již není první učení,…
