dnes je 2.12.2022

Input:

Komunikace - vývoj řeči

6.4.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.6 Komunikace – vývoj řeči

Miroslava Samoelová

V období, kdy se děťátko učí mluvit, je důležité dát mu prostor a nespěchat na něj. Dítě potřebuje zvládnout obsah řeči, melodii jazyka, ovládnout svoje mluvidla. Je důležité na něj mluvit, číst mu pohádky, zpívat mu, aby mohlo vnímat celou strukturu jazyka. Ale také potřebuje ticho a prostor pro zpracování slyšeného a pro svoje vnitřní pochody.

NENÍ POTŘEBA NA DÍTĚ MLUVIT NEUSTÁLE A ZAHLCOVAT JE TAK ZVUKY .

Obr. 1 – Nechejte dítě objevovat svět…

Co se týče jednotlivých slov, je schopno se sice rychle učit, ale toto učení může přinést problémy s obsahem. Dítě totiž vnímá svět mnohem komplexněji než dospělý a z celku se mu teprve postupně vynořují jednotlivosti. Malé dítě může mít např. jedno slovo pro matku i pro hlad nebo žízeň či potřebu blízkosti. Stejně tak může mít slovo označující třeba „vše kulaté“ a to znamená knoflík, tečku, pihu, pupík, hrášek, dudlík... Na procházce mu ukážete pampelišku nebo dub a pravděpodobně obojí označíte za „kytí“, což je zcela v souladu s jeho způsobem chápání. A když uvidí další jakoukoliv rostlinu, třebaže ji nikdy předtím nevidělo, odliší ji od ostatních věcí a řekne „kytí“ nebo něco podobného. Stejně bude reagovat na psa – je jedno, zda je „hafík“ krysařík nebo doga – a zpočátku to možná bude i kůň nebo kráva či jakýkoliv jiný čtvernožec.

Nebojte se číst děťátku pohádky, i když si myslíte, že jim nerozumí. Děti (a koneckonců i dospělí) potřebují vždy nějaký přesah, něco, co jim orámuje to známé, něco, co je podněcuje k dalšímu vývoji. Kromě toho je pro ně důležité vnímat celý plynulý tok řeči. Dítě se učí ovládat svůj „mluvící aparát“, který ve skutečnosti není jen mluvící. Je výborné, když se dítě naučí foukat, prskat, plivat, chrochtat, funět, štěkat, syčet, smrkat, pískat na píšťalu. Tím, že energii místo na předčasné učení řeči věnujete na tyto činnosti – nestyďte se dělat na sebe navzájem obličeje a různé zvuky – můžete předejít poruchám výslovnosti, ale také třeba píchání ušních bubínků.

Nenuťte však dítě do ničeho, co dělat nechce. Pro jeho sebevědomí je dobré, když si udělá různé objevy samo. Můžete tomu napomoci tím, že před ním budete dělat co nejvíce věcí – smrkejte hlasitě, foukejte bublifuk, sfoukněte svíčku, zapískejte mu na píšťalu, ňufejte na něj, zkrátka co vás napadne. Uvidíte, že se dítě rádo přidá. A to je také komunikace, která v tomto období ještě převažuje nad slovy.

Dávejte přednost tomu, když dítě vidí ve skutečnosti, co slovo znamená. Knížky jsou hezké jako připomenutí. Jděte k vodě a ukažte mu kachničky a pak mu je nalistujte v knize. Neuvádějte dítě do virtuálního světa pojmů. Dítě si potřebuje věc osahat, nemá převahu zraku jako velká část (zejména civilizovaných) dospělých. Vnímá všemi smysly, takže třeba šiška na obrázku mu dá jen špatnou představu. Zato když ji uvidí, sáhne si na ni, přivoní k ní, ochutná ji, a teprve pak mu ji ukážete na obrázku, vybaví se mu šiška se vším všudy, jak má být.

Dítě postupuje od celku k jednotlivostem a tvoří si vnitřní obraz světa. Nejdřív tento svět musí uchopit uvnitř a

Nahrávám...
Nahrávám...