dnes je 5.10.2022

Input:

Montessoriovská metoda výchovy dítěte mezi 1.-3. rokem

6.4.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.2.1 Montessoriovská metoda výchovy dítěte mezi 1.–3. rokem

MUDr. Irena Kubalová

První a stěžejní myšlenka montessoriovské metody výchovy je ta, že vychovatelem dítěte není rodič, ale ONO SAMO! Dítě je stvořitelem dospělého člověka. Úkolem rodiče je „jen“ se denně vciťovat do potřeb, duše a mysli dítěte. Obecně se přijímá názor, že matka učí dítě chodit, mluvit… Dle M. Montessoriové matka svou péčí udržuje dítě při životě, ale ONO SAMO usilovně pracuje na svém rozvoji.

Příklad
Dítěti můžeme stále dokola ukazovat, jak se leze do schodů, ale jen tím, že si to samo bude opakovaně při každé příležitosti zkoušet, se to naučí. Má v sobě velice silné puzení si tuhle dovednost osvojit, bude nám ke schodům utíkat, kdykoliv nějaké uvidí. Ale to není zlobení, neposlušnost, to je jen touha dítěte překonat zase jeden z milníků na cestě, kterou má před sebou.

Děti se tedy neučí odkoukáváním od nás, ale samozkoušením a stálým opakováním činnosti. Rodiče smí „jen“ pomáhat. Mámo, pomoz mi, abych to dokázal sám.

Příklad
Dítě se dostane k hrnečku s vodou a velmi opatrně se ho snaží přemístit. V našich očích to dělá velmi nešikovně, rozlévá vodu po zemi, mohlo by hrneček rozbít, lépe mu to vzít a postavit na místo. Ale jak se má malé naučit nosit věci opatrně, nerozlít vodu? Můžeme mu třeba pomoci tak, že na začátek dáme do ruky „nahraditelný“ hrneček a zaplníme jej vodou jen z poloviny.

Dítěti je třeba láskyplné a promyšlené pomoci. Nevhodná pomoc či až zábrana má velmi negativní vliv na rozvoj příštích dovedností. POZOR! Již do batolete tím můžeme vložit negativní vzorce chování a předsudky.

Dítě vytváří ze sebe dospělého člověka absorpcí okolí. Je tedy velmi důležité naše vlastní chování jak směrem k dítěti, tak k ostatním lidem. A dále prostředí, ve kterém se dítě pohybuje.

Příklad
Děti příliš nevyhledávají hračky. Berou je jako my např. hru v šachy. Není to špatné, ale je to dobré jen tak na překlenutí nejhorší chvíle nudy.

Děti vždy dávají přednost reálným věcem, reálnému světu. Měli bychom jim kontakt se světem umožnit. Ta křišťálová váza prostě už nebude na stolku, kam dítě dosáhne, ale na skříni, a je jasné, že poklice, měchačky najdeme i pod postelí.

Děti by stále měly být zaměstnány nějakou zajímavou činností. A s touto činností nesmíme dětem stále pomáhat, opravovat je a PŘERUŠOVAT! Učí se tak koncentraci. Nejjednodušší je nechat dítě celý den podílet se na činnosti, kterou zrovna děláme.

Příklad
Chceme vyprat prádlo. Potomek nám může pomoci nastrkat menší kousky do pračky, zmáčknout pak to zajímavé tlačítko, a uvést tak praní do chodu. Při věšení prádla nám podávat z koše jednotlivé věci. A po uschnutí nosit prádlo po troškách např. do kuchyně do koše na žehlení. Jak bude maličké nadšeno!

Duševní rozvoj je závislý na používání těla jako nástroje. Je tedy důležité nebránit maličkému v pohybu! Je třeba obětovat své pohodlí a být robátku při objevování světa co nejvíce k dispozici.

Příklad
Dítě se pokouší vylézt na skluzavku, ví, proč to dělá, trénuje šplh a my bychom měli dítě „jen“ z malé vzdálenosti jistit. Chybou je pomáhat mu nožku posunout na vyšší stupeň, když ono samotné to ještě nedokáže. Dítě tím jen rozmrzíme a vlastně ho i brzdíme. Je třeba , aby to zkoušelo stále a samo.

Nahrávám...
Nahrávám...