dnes je 14.11.2024

Input:

Možnosti hodnocení vývoje dětí se zaměřením na sociální chování v procesu integrace/inkluze

27.3.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

7.4.2
Možnosti hodnocení vývoje dětí se zaměřením na sociální chování v procesu integrace/inkluze

Doc.PaedDr., Vanda Hájková, Ph.D., Doc. PhDr. Iva Strnadová, Ph.D.

 

Diagnostiku a hodnocení vývoje dítěte předškolního věku chápeme jako poznávání individuálních schopností a specifik vývoje osobnosti dítěte s orientací na vývojový potenciál, prognózu vývoje dítěte a optimalizaci podpory tohoto vývoje (srov. Hadraba, Kubíčová 1997, Opatřilová 2006).

Integračně orientované hodnocení vývoje dětí v předškolním věku se vedle základních oblastí motorické - kognitivní - rozumové zaměřuje i na oblast společenské adaptace dítěte a oblast rozvoje jeho sociálních vztahů. Prostředí předškolního zařízení, v němž probíhá volná hra i organizovaná činnost dětí s aktuálně různou mírou pohybových, kognitivních i mentálních schopností, je ideálním prostředím pro provádění pozorování jejich chování (včetně prosociálního chování) a vedení záznamů, které zachycují cenné poznatky o dítěti pro rodiče i pedagogy, popř. poradenské pracovníky. Pozorování, na jehož základě je sestaven individuální vzdělávací plán, je významným nástrojem v rukou současného pedagoga v předškolním zařízení, je součástí jeho kvalifikované práce.

Pedagog si pro své pozorování dítěte/skupiny dětí předem stanoví:

  • CÍL pozorování (jaké dítě, jakou skupinu, kde a kdy pozoruje).

  • PODMÍNKY pozorování (skryté, při interakci s dítětem, při hře, při jídle, při sebeobslužných činnostech, při interakci s dospělými, rodiči, pedagogy, dětmi, při spontánní hře).

  • TECHNIKY ZÁZNAMU VÝSLEDKŮ pozorování - záznamové archy, obrazový záznam (videodokumentace, fotodokumentace, hlasový záznam, výsledky činnosti dětí - výtvory, kresby, poznámky, kontrolní seznamy činností, strukturované zápisy aj.).

Socializační vývoj dítěte předškolního věku je jednoduchou předzvěstí adaptace v nejširším sociálním prostředí v dospělosti. U dětí se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním v socializačním procesu nastává mnoho rizik již v předškolním období jejich vývoje, počínaje ohrožením kvality jimi navazovaných dětských přátelství, četnosti spontánně zahajovaných interakcí s vrstevníky, konče agresivitou a konfliktností v komunikaci s nimi a uzavřeností či plachostí v mezilidské komunikaci obecně.

Prosociální chování dítěte jako základní socializační, ale také integrační komponenta není ničím jiným než připraveností dítěte pomáhat druhým, když potřebují, i otevřeností vůči druhým, schopností s nimi spolupracovat a být solidární, schopností nést za ně zodpovědnost a dokázat řešit eventuální konflikt s nimi.

Oblasti, které s vývojem prosociálního chování souvisejí, by měly být předmětem pozorování pedagoga, jak bylo výše popsáno, ale také předmětem jeho systematického plánování podpory (facilitace) vývoje dítěte v dané oblasti (viz tabulka č. 2).

 

Tabulka č. 2 Plánování podpory vývoje dítěte v oblasti prosociálního chování

Hodnocená oblast  Sledované projevy Návrhy facilitace v rámci vhodných aktivit (her, tvůrčích či sportovních činností)
1. Sociální interakce Kvalita, spontánnost sociální interakce, reakce na příchod a přítomnost druhých osob, snaha navázat kontakt, schopnost udržet interakci, komunikaci, schopnost požádat o pomoc, radu, útěchu, sdílet radost, zážitek.  
2. Komunikace - neverbální Kvalita, četnost a rozmanitost prostředků neverbální komunikace, jichž dítě užívá, porozumění neverbálním projevům osob v okolí, neverbální komunikace jako kompenzace chybějících řečových prostředků, oční kontakt a jeho záměrné užívání v procesu sdělování, gestika, mimika, proxemika a přiměřenost jejich užití  
3. Komunikace - verbální Úroveň vyjadřování a porozumění řeči, kvalita verbální produkce, případné abnormity v řeči
(perseverace, stereotypie, echolálie, paralálie, neologismy, dysgramatismy) svědčící o poruše vnímání či pervazivní vývojové poruše
 
4. Emoční aktivita a reaktivita Přiměřenost reakcí dítěte, emoční labilita, stálost emocí, nepřiměřenost emocí (afektivní stavy), rozpoznávání emocí u druhých osob, empatie  
5. Zájmy, hra a zaměření na spontánní aktivity dítěte Způsob hry, zacházení s hračkami a předměty, kvalita volených aktivit, vzorce chování, jejich změny či stereotypy, zájem o sociálně napodobivou hru a snahy o nápodobu chování dospělých  
Nahrávám...
Nahrávám...