dnes je 7.12.2022

Input:

Náš človíček je kousek přírody

6.4.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.8 Náš človíček je kousek přírody

Mgr. Emilie Strejčková

Všichni asi víme, i když o tom příliš nepřemýšlíme, že většina bezobratlých druhů živočichů nikdy nepozná svoje rodiče. A představme si, že v Austrálii existují i ptáci, hrabaví taboni, jejichž kuřata se od vylíhnutí úspěšně starají sama o sebe. Samička snáší vajíčka do líhně, kterou tvoří veliká hromada tlejících, a tím i hřejících rostlinných zbytků. Kupu připravuje a teplotu reguluje sameček. Složitě, pracně a nikdo ho to neučil. Jak to, že všechna ta žoužel může přežívat tisíce i milióny let, a my inteligentní lidé se musíme oprávněně obávat o budoucnost lidstva? Ten samý úchvatný proces, který ovlivňuje vývoj našich tkání, orgánů, tělesných funkcí, ovlivňuje i tkáň života kolem Země. Věnujme mu víc pozornosti!

Myslím, že zapomínáme, že jsme také živočichové vetkaní do životadárného dění matičky Přírody. Kdybychom se nevzpouzeli, neizolovali, nic by se nedělo. Už před naším letopočtem napsal Cicero, že dáme-li se vést přírodou, nemůžeme v ničem pochybit. Americký ekolog Barry Comonner zase říká: „Všechno souvisí se vším. Všechno se musí někam podít. Nic není zadarmo. Příroda to ví lépe.“

Ne, nebojte se, dál se nedočtete o tom, že se o děti nemusíme starat, že se máme vrátit na stromy a do jeskyní. Ale prohlédněme si různé časopisy a publikace s radami, jak pečovat o děti. Kolik je tam informací, jak a proč „brát do hry“ přírodní prostředí? Že by dítě mělo být v každodenním kontaktu s hodnotným přírodním prostředím, aby se naučilo mu rozumět a být zde doma. Není to ještě tak dávno, co slovo domovina mělo pro každého člověka konkrétní a důležitý obsah.

V genetické výbavě našeho dítěte jsou shrnuty zkušenosti milionů předchozích generací. Je prokázáno, že z 98,4 % máme stejnou genetickou výbavu jako šimpanzi. Právě z těchto do přírodního dění pevně ukotvených biologických základů můžeme oprávněně čerpat naději pro budoucí generace. Ale skutečně: nic není zadarmo. Samovolně už nám kontakty s přírodou nefungují. Příliš jsme si zvykli všímat a cenit si jen lidského díla.

V historicky nedávné minulosti by tyto řádky o ekologické výchově byly nošením dříví do lesa. Děti žily více venku než uvnitř. Skutečnostem přírodního dění se učily, aniž si toho byly vědomy. (Z Evropského společenství se k nám šíří pojem informální vzdělávání právě pro takový typ učení bez jakéhokoli lektora.) Neuvědomujeme si to, ale jedná se o podstatně starší a důležitější způsob výchovy, než jakým je jakékoli učení formální, ať máme na mysli celý lidský rod nebo právě jen naše batole. V současné době ubývá stále rychleji prostor i čas pro nějaké bezděčné uplatňování kladného vlivu přírody na duševní i fyzické zdraví člověka. Bude třeba náhrada v uvědomělé pozornosti.

Měli bychom si uvědomit: od lidí se naše dítě může naučit jen tomu, co lidé už poznali. Pouze v přírodě je ještě tolik, tolik nepoznaného a tak důležitého pro přežívání člověka. Rok 2006 nás důkladně poučil, co

Nahrávám...
Nahrávám...