dnes je 6.7.2022

Input:

Náš človíček potřebuje žít v harmonii přírodního dědictví s kulturním

6.4.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.8.3 Náš človíček potřebuje žít v harmonii přírodního dědictví s kulturním

Mgr. Emilie Strejčková

Vývoj života na Zemi trvá asi 3 a půl miliardy let. Kdybychom si pro zjednodušení představili, že by trval pouze jediný rok, pak civilizovaní lidé by neexistovali ještě ani jedinou vteřinu! Tím je dáno naše pevné vetkáni do vnějšího života (jídlem, dýcháním, biorytmy, celou genetikou s vlohami, pudy, temperamentem atd.). Proto nelze beztrestně vytěsňovat přírodu ze života dětí. Současný životní styl (pohodlný, konzumní, pasivní…) již nevyhovuje lidské genetice. Upozorňuje na to mnohé: Civilizační choroby, snížená tělesná i duševní odolnost… Při současném prudkém technickém a urbanistickém vývoji bude stále obtížnější pamatovat na nutnost harmonicky vyváženého rozvíjení obojího: Děděného biologicky i kulturně. Pamatovat ale musíme. Příroda si neplatí žádné reklamy, aby se vnutila.

Náš človíček už před pár měsíci si začal všímat širšího okolí než jen nejbližších osob a zatím získává dojem, že celý svět tu je výhradně kvůli němu. (Bohužel, mnozí dospělí nebyli nikdy vyvedeni z tohoto omylu a myslí si stále, že Země je tu jen pro ně a na jedno použití.) Teď ve dvou letech už dítě pracně zjišťuje, že život kolem funguje nějak jinak, složitěji, nepochopitelně, neposlouchá. Zkouší si tedy prosazovat svou, jak jen to jde. Vzteká se, křičí, trucuje, padne na zem a kope. Jsou-li rodiče rozumní a důslední, tak malý zarputilec brzy pochopí, že tudy cesta asi nepovede. Že je rozumnější snažit se pochopit pravidla té složité hry života, zapojit se do ní tak, aby ho bavila a sám byl při ní úspěšný. Ale potřebuje k tomu, aby si mohl být jist rekcí svých nejbližších. Proto chce, aby pohádka byla vyprávěna stejnými slovy. Abychom zase na stejném místě nakrmili ptáčky. Snažme se vyhovět mu, bude se cítit jistější, bezpečnější. S bytelnou, neselhávající oporou o moudré, srozumitelné chování rodičů se náš výzkumník může s neutuchající důkladností pustit do zkoumání světa.

Dvouletý tvoreček je úchvatný pohlcovač vjemů. Nasává vše, co se děje v jeho okolí. Většinou ještě nemluví ve složitých větách, ale vnímá a v jeho hlavičce se vše třídí, kombinuje, porovnává. Doma v bytě se děje opakují s podstatně větší pravidelností než venku. V pokoji, kde je s mamkou denně, snadno vysleduje, co se smí a co ne. Za co je chválen, pohlazen a kdy se rodič zamračí, nahněvá, zesílí hlas, pohrozí.

Rozhodně už v tomto věku musíme pamatovat, že i v přírodním prostředí se musí naše mládě zorientovat. Je to terén členitější, proměnlivější, s většími výkyvy teplot, větru, osvětlení a také chování rodičů zde často nebývá tak srozumitelné jako doma. „Včera jsem se ušpinil a táta huboval. Dnes jsem se zase zmazal a táta se tomu jen smál. Jak to?“ Neumí hledat příčinu v otcových momentálních náladách. Hledá důvod ve svém chování a znejistí. Budou-li se podobné zkušenosti hromadit, může se časem smířit s tím, že v reakcích rodičů se nelze vyznat a

Nahrávám...
Nahrávám...