Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Psychomotorický vývoj dítěte - 12. měsíc

6.4.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.1.11 Psychomotorický vývoj dítěte – 12. měsíc

Mgr. Blanka Kolářová Sudíková

CO BY MĚLO DĚŤÁTKO UMĚT

Znovu opakuji to, co v textu k minulým měsícům. Je třeba zdůraznit, že každé miminko je jiné. Následující řádky jsou pro vás informací, ne zákonem.

V naší populaci „tak trochu“ platí, že roční dítě už přece musí chodit! Uklidním vás, není tomu tak. V minulé aktualizaci jsem psala, že dítě by mělo samo začít chodit do patnácti měsíců, ale pozor, děťátko má čas na samostatnou chůzi dokonce do 18 měsíců! Zkuste nepodléhat tlaku okolí a babičkám vysvětlit, že pro vás chůze malého není tou nejdůležitější věcí v životě. Že ho rádi pozorujete v objevování sebe sama a světa kolem a že je pro vás důležitý človíček, ne dovednost, kterou „by měl“ přece již zvládat. Chápu, je těžké vnímat děti kamarádů, které již běhají od 8. či 10. měsíce a nemít přitom pocit, že by někde mohla být chyba a nehledat, co je špatně. Sama si tím procházím. Moje malá mě učí velké trpělivosti a vnímání. Jakmile začne můj našeptávač, kritický rozum, vytvářet domněnky a strachy, jdu do protiútoku. Podívám se svému děťátku do očí a tam najdu odpověď: „Mami, neboj, moje tělíčko možná ještě nefunguje stoprocentně, a možná je i trochu nedokonalé, ale moje dušička je šťastná a v pořádku. Můžu být s tebou a s tátou, cítím, že mě máte rádi a to je nejdůležitější. Věř mi.“

Při pokusech o samostatnou chůzi si všímejte postavení tělíčka vašeho malého. Snaží se sice udržet rovnováhu na dvou bodech – nohách, ale neopouští svého velkého pomocníka, a tím jsou jeho ruce. Dítě má stále tendenci něčeho se chytat a jistit se. Nabízená pomoc by měla být citlivá a vždy se zásadou – „pomůžu ti, abys to dokázal sám“. Jestliže se vás děťátko chytne za nohavice či plášť a pochoduje s vámi, vše je v pořádku.

Obr. 1 – Pomoc při prvních pokusech o chůzi

To, že chůze vašeho malého není ještě zcela stabilní, poznáte podle toho, že ručičky bude mít vždy v pohotovosti a v napětí, a také podle toho, jak se vám bude vrhat do náručí. Když už se k vám blíží, zrychlí a poslední krok není krokem, ale skokem, a to přímo do vaší láskyplné náruče.

Obr. 2 – Z náruče do náruče

Hru na lákání děťátka z náruče do náruče nemusím popisovat, všichni ji známe a máme velmi rádi.

CO BY NAOPAK DĚŤÁTKO UMĚT NEMĚLO

Všímejte si postoje svého drobečka. Když stojí, má váhu těla rovnoměrně rozloženou po celé plosce nohy? Nebo je kotníček vytočený a váha děťátka spočívá na vnitřní straně? Nevtáčí při chůzi chodidla špičkou dovnitř natolik, až si o ně zakopává?

Možná jste si něčeho podobného všimli a vyhledali odborníka – ortopeda. Ale ouha! Dozvěděli jste se, že je nutné čekat a až se problém projeví více, tak si máte přijít pro recept na speciální

 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: