dnes je 9.10.2024

Input:

Synchronizace pozornosti, citu a činností mezi rodiči a dítětem

6.4.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.9 Synchronizace pozornosti, citu a činností mezi rodiči a dítětem

PhDr. Václav Mertin

JSOU JEDNOTNÁ PRAVIDLA TO NEJLEPŠÍ PRO NAŠE DĚTI ?

Před několika málo desítkami let mohla být výchova dítěte v jistém smyslu jednoduchá. Pokud se ovšem rodiče drželi „nejlepších rad“, které stanovila tehdejší věda. Pravidla byla jasná a jednoznačná a pro všechny stejná. Jíst mělo dítě přesně po určitém počtu hodin, spát mělo jít dvouleté dítě nejlépe v tolik, a pětileté zase v tolik, do školy je nejlepší chodit od šesti let apod. Na všechno byly normy, důležitá byla hygiena a zdravotnická pravidla.

Podobně dodnes k dětem přistupuje škola, která má za to, že hromadnost, stejnost, kolektivnost je při vzdělávání dětí nejdůležitější. Tento přístup by byl opravdu jednoduchý a efektivní, kdyby ho „nekazily“ děti, které mají hlad, jsou unavené, naučí se číst… podle svého, ve svou dobu, a hlavně každé trochu jinak.

VNÍMEJME INDIVIDUALITU NAŠICH DĚTÍ

Dnes tedy výrazně akcentujeme při výchově i vzdělávání jedinečnost, individualitu každého dítěte, specifické přístupy. Samozřejmě vnímáme důležitost řádu života i obecnějších zákonitostí vývoje dítěte, nicméně uznáváme, že tento řád je podstatně závislý na konkrétním jedinci. A tak nejsme znepokojeni, že některé zcela normální dítě spí hodně, jinému stačí méně, jedno jí častěji a méně, druhé méně často a víc, jedno se mazlí a druhé příliš nemusí, jedno začne sedět v šesti měsících, druhé v roce. Ve výčtu odlišností bych mohl pokračovat donekonečna a tyto jedinečnosti se netýkají pouze psychiky, ale právě už biologických základů jedince. Tento způsob uvažování o dítěti je žádoucí posílit. Z toho také vyplývá, že bychom neměli příliš a často srovnávat děti mezi sebou a raději se víc soustředit na individuální rozvoj.

Ovšem tento na individuum zaměřený přístup klade mnohem větší nároky na vychovatele. Oni musejí poznat své dítě, vnímat signály, které vysílá, porozumět tomu, co potřebuje, co je těší, čas, ve kterém to potřebuje i formu, která je pro ně nejvhodnější. Měli by také trochu znát obecnější poznatky např. z vývojové psychologie. Ty jim umožní lépe zaměřit pozornost na důležité věci.

NESOULAD A JEHO VLIV NA ROZVOJ DÍTĚTE

Nesoulad není abstraktní výmysl, ale dochází k němu například, když nabízíme dítěti hru a ono je unavené, nebo naopak, když by si chtělo s námi hrát a my zrovna potřebujeme dokončit oběd. Stejným nesouladem je, když my v noci spíme a dítě je živé, chtělo by si povídat. Zejména u větších dětí si určitě dokážeme vybavit řadu událostí, kdy jsme se v očekáváních a představách s dítětem nesešli.

Nerad bych dramatizoval a přeháněl význam nesouladu. Všechno se nedá přesně odhadnout, občas se také v odhadu spleteme. Někdy nesoulad musí vzniknout, protože požadavky života jsou silnější než přání dítěte. Jestliže by nám ujel vlak, tak hra nehra, musíme vyrazit.

Nicméně zatímco jednorázový nesoulad v přáních nebo v komunikaci znamená pro dospělého zanedbatelnou epizodu, pro malé dítě představuje každá taková disharmonie mnohem podstatnější ochuzení uspokojování jeho potřeb, a tak i větší ovlivnění jeho rozvoje. Např. novorozenec je pro „hru“ připraven jen krátké časové úseky, snadno se unaví. Jestliže rodiče nejsou dostatečně citliví a nevystihnou vhodný okamžik, propásli jednu důležitou „lekci“ pro rozvíjení. Při opakující se nesynchronizaci vzniká na o bou stranách napětí a zmatek a je současné velké nebezpečí, že budou

Nahrávám...
Nahrávám...