Umění ptát se

Alfou i omegou kompetenčního pohovoru je práce s otázkami. Kvalitu pohovoru i jeho náročnost pro kandidáta spoluurčuje, zda jsou naše otázky předvídatelné nebo kreativní, pokládané podle předem připraveného algoritmu nebo zohledňující aktuální průběh pohovoru. Ačkoliv si především nováčci v oboru pohovorů své sady otázek rádi připravují, je nutné v kompetenčním pohovoru osvědčit i osobní flexibilitu. Čím otevřeněji se k průběhu pohovoru postavíme (i když určitý objem „standardních“ otázek tvoří vhodnou osu pohovoru), tím užitečnější výstupy můžeme získat. V neposlední řadě se s tímto přístupem i lépe udržuje osobní motivovanost a zájem o každého z kandidátů.

Otevřené a uzavřené otázky

Tou nejjednodušší poučkou pro práci s otázkami, kterou upotřebíme v rámci kompetenčního pohovoru i v komunikaci obecně, je rozlišení otevřených a uzavřených otázek. Uzavřené otázky poznáme podle toho, že dávají jen omezenou možnost odpovědi na základě volby a velmi často na ně dostaneme odpověď typu ANO/NE. Ve většině případů bychom se přitom mohli na stejné téma zeptat i otázkou otevřenou, po které máme větší šanci, že se kandidát rozpovídá.

Snadným způsobem, jak nezabřednout do slepé uličky uzavřených otázek, je zahajování dotazování slovy: kdy, kde, kam, co, jak, proč?. Tato slova představují šest dobrých sluhů, kteří Vás následně donutí formulovat svou otázku otevřeně. Tyto otázky používají novináři při prozkoumávání tématu, o kterém chtějí psát. Pokud je použijí všechny, mohou si být více méně jistí, že danou oblast dostatečně pokryli a na nic nezapomněli. Tuto pomůcku si proto můžeme z novinářské praxe vypůjčit i my, i když nejfrekventovanějšími v našem repertoáru zřejmě budou otázky typu: jak, proč a co.

Realita, ne fantazie

Za každou vybranou kompetenci se snažíme kandidátovi položit několik otázek tak, aby byly jednotlivé oblasti vyváženě pokryté. Velké množství otázek směřuje při kompetenčním pohovoru do minulosti a reálných zážitků …