dnes je 1.7.2022

Input:

Výživa u onemocnění diabetes mellitus

2.2.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.41
Výživa u onemocnění diabetes mellitus

PhDr. Radka Kozáková, Ph.D.

Úvod

Dodržování diety u diabetu mellitu (DM) patří k nejjednoduššímu, ale v praxi k nejobtížněji dodržovanému léčebnému prostředku. Dietní léčba diabetu vychází z pravidel nízkoenergetické racionální výživy.

V roce 1991 Česká diabetologická společnost schválila revizi diabetické diety. Doporučuje zvýšit podíl sacharidů na 55–60 %, tuků na 30 %, nenasycené mastné kyseliny by neměly přesahovat 10 % a bílkoviny 10 % veškeré energetické hodnoty za 24 hodin (Rušavý, 2007).

Diabetická dieta je rozdělena do 4 stupňů:

1. 175 g sacharidů a 1 500 kcal (6 150 kJ),

2. 225 g sacharidů a 1 800 kcal (7 400 kJ),

3. 275 g sacharidů a 2 050 kcal (8 400 kJ),

4. 325 g sacharidů a 2 400 kcal (9 850 kJ). (Škrha, 2009)

K obecným cílům léčby diabetu se řadí:

1. dosažení co nejlepší kompenzace diabetu mellitu,

2. dosažení normální hmotnosti,

3. dosažení optimálních hodnot krevních lipidů,

4. prevence a zvládnutí katabolických stavů souvisejících zejména s dekompenzací DM,

5. prevence hypoglykémií,

6. prevence pozdních komplikací DM,

7. zachování kvality života pacienta (Haluzík, 2009).

Výživová doporučení

Hlavní zásady diety podle Mikušové (2008):

  • pestrost stravy!!!

  • vliv diety na glykemii kontrolovat pomocí selfmonitoringu (před jídlem a 1–2 h po jídle) – platí pro diabetiky 1. typu,

  • celodenní přísun sacharidů rozdělit do 5–6 denních dávek,

  • v jedné porci sníst maximálně 70 g sacharidů, tj. 7 výměnných jednotek,

  • příjem jednoduchých sacharidů omezit na 30 g/den,

  • zvýšit příjem ovoce, zeleniny alespoň na 0,5 kg/den,

  • omezit příjem živočišných tuků,

  • snížit příjem cholesterolu na 300 mg/den (cca vaječný žloutek),

  • příjem bílkovin omezit na max. 1g/kg tělesné hmotnosti,

  • zvýšit příjem vlákniny na 20–40 g/den,

  • příjem tekutin min. 2–3 litry/den,

  • přestávka mezi hlavními jídly 4–6 hodin,

  • svačiny 2–3 hodiny po hlavním jídle a 2. večeře – platí pro diabetiky 1. typu,

  • druhá večeře u pacientů na dietě a někdy i PAD není vždy nutná,

  • pravidelná pohybová aktivita – práce svalů zvyšuje citlivost na inzulin,

  • cíleně redukovat a udržet hmotnost.

Celková energie a hmotnost

Podrobné doporučení regulace příjmu energie obvykle není nutné pro dospělé diabetiky s přijatelnou hmotností, tj. s body mass indexem (BMI) 18,5–25 kg/m2 (u osob nad 70 let je možné tolerovat BMI do 27 kg/m²). (Jirkovská, Pelikánová, Anděl, 2012)

Pro osoby s nadváhou, obezitou nebo s tendencí k obezitě pak platí omezení energie tak, aby se co nejvíce přiblížily přiměřené hmotnosti. Redukce energie v dietě bývá spojena se zvýšením fyzické aktivity. Nejjednodušší je doporučit omezení energeticky bohatých jídel obsahujících volné sacharidy. Dietní doporučení by mělo být individualizováno tak, aby se docílilo snížení nejméně o 500–1 000 kcal/den (2 100–4 200 kJ) proti dosavadnímu příjmu, což vede k úbytku hmotnosti 1–2 kg/měsíc.

Diabetici s přiměřenou hmotností by měli zvažovat dietu a rozdělení potravin hlavně podle obsahu sacharidů.

Tuky

Celkový příjem tuků se doporučuje mezi 20 až 35 % energetického příjmu.

Doporučuje se nahrazování nasycených tuků (tj. převážně živočišných) tuky nenasycenými (tj. převážně rostlinnými oleji).

Hlavními představiteli nasycených mastných kyselin jsou kyselina stearová, palmitová aj. Bývají obsaženy v živočišném tuku, v másle a mléce (Perušičová, 2011).

Cis-monoenové mastné kyseliny jsou výhodné z hlediska ovlivnění inzulinové rezistence a metabolismu endogenních lipidů. Jsou obsaženy v olivovém, podzemnicovém a řepkovém oleji.

Polyenové mastné kyseliny jsou obsaženy v rostlinných olejích (např. slunečnicový olej, dýňová a slunečnicová semínka, listová zelenina aj.) a v rybím tuku (losos, sleď, tuňák, makrela aj.).

Spotřeba cholesterolu by u pacientů s diabetem neměla překračovat 300 mg/den (Haluzík, 2009).

Rostlinné tuky neobsahují cholesterol. Obsahují esenciální ω3 a ω6 – nenasycené mastné kyseliny, které zlepšují inzulinovou rezistenci, a proto jsou při diabetické dietě vhodné (oleje, rostlinná másla).

Doporučuje se konzumovat nízkoenergetické tzv. light potraviny se sníženým obsahem tuku.

Bílkoviny

Příjem bílkovin v dietní léčbě diabetu by se měl pohybovat mezi 10–20 % celkové energie. Ideální příjem bílkovin by se měl omezit na 1g/kg tělesné hmotnosti. Nadměrná konzumace může zatěžovat funkci ledvin. V případě renální insuficience v důsledku diabetické nefropatie, je doporučeno snížit příjem bílkovin na 0,8 g/kg váhy pacienta (Haluzík, 2009).

Podle původu se bílkoviny dělí na živočišné a rostlinné. Živočišné jsou plnohodnotné z hlediska obsahu aminokyselin, ale jejich zdroje obsahují hodně tuku a cholesterolu. Zdroje rostlinných bílkovin obsahují velké množství vlákniny a složené cukry (luštěniny, obiloviny, semena).

Sacharidy

Spotřeba sacharidů, především ve formě potravin bohatých na vlákninu, má tvořit 45 60 % celkového energetického příjmu.

Sacharidy jsou pro člověka základním a také nejrychlejším zdrojem energie. Sacharidy podle biochemického složení dělíme na jednoduché (mono- a disacharidy) a složené (oligo- a polysacharidy). Sacharidy podle chemického složení dělíme na monosacharidy (glukóza, galaktóza, fruktóza), disacharidy (sacharóza, laktóza, maltóza), oligosacharidy (rafinóza, stachyóza), polysacharidy (škrob z obilnin, brambor, glykogen) (Haluzík, 2009).

Důležitější než druh sacharidové potraviny je celkový příjem sacharidů a přesný odhad množství sacharidů v potravě s ohledem na glykemické indexy. K vyjádření obsahu cukrů v jednotlivých potravinách jsou využívány výměnné (či „chlebové”) jednotky (Perušičová, 2011).

Vláknina

Pro diabetiky se doporučuje denně 20 g vlákniny/1 000 kcal denního energetického příjmu. Za potraviny bohaté na vlákninu (týká se hlavně pekárenských výrobků) pokládáme takové, které mají v jedné porci více než 5 g vlákniny. Důležitými zdroji vlákniny může být celozrnné pečivo, luštěniny (fazole, čočka aj.), celozrnné obiloviny (rýže, pohanka, ovesné vločky aj.), ovoce a zelenina (např. hrášek, špenát, zelí, kapusta, mrkev, rajčata, paprika, jablka, hrušky, jahody atd.), ořechy a semínka (Haluzík, 2009).

Denní příjem ovoce a zeleniny by měl dosahovat 600 g včetně zeleniny tepelně upravené. Preferujeme

Nahrávám...
Nahrávám...