6.3.2 Vztahy mezi sourozenci
Eva Lábusová
Žijeme v době, která by mohla vstoupit do dějin pod názvem „éra
jedináčků“. Podle sociologických výzkumů připadá v současnosti na jednu českou
ženu v plodném věku necelých 1,3 dítěte. Dětští psychologové považují tento
trend za zneklidňující – jak se promění společnost, v níž velké procento lidí
během dětství neprojde zkušeností se sdílením základního životního prostoru s
jinou, na obdobné úrovni postavenou bytostí?
PŘÍPRAVY NA PŘÍCHOD NOVÉHO MIMINKA
Když má do rodiny přibýt druhé dítě, nastává pro všechny její členy
nová, specifickým způsobem zátěžová situace. Nejsilněji ji zajisté
prožívá prvorozené dítě, zvláště pokud je věkový rozdíl mezi ním a jeho
přicházejícím sourozencem větší než jeden a menší než sedm let. Je proto
mimořádně důležité starší dítě na příchod sourozence připravit.
Začít můžeme tím, že již z těhotenství uděláme společnou věc.
Dítě se snadno nechá vtáhnout do radosti z očekávání nového přírůstku do
rodiny. Hladí mámino rostoucí bříško, prohlíží si knihy s obrázky plodu v lůně,
naslouchá srdečním ozvám při preventivní prohlídce. Pokud to jeho zralost
dovolí, učiňme z něho i kvalifikovaného rádce: Kam postavíme přebalovací pult a
kam postýlku? Které hračky jsou už pro velkého sourozence příliš „dětinské“,
takže je raději přerovnáme do zvláštní krabice pro malého? Především ale
dávejme staršímu dítěti najevo, že je stále milujeme a že nám na něm
záleží.
Navzdory všem přípravám se běžně stává, že narození sourozence
starší dítě přece jen vyvede z rovnováhy. Těžko chápe, že maminka už není jen
jeho, a často reaguje tzv. regresí – např. chce být znovu kojeno, začne se
pomočovat, ač už bylo zvyklé chodit na nočník, kňourá bez zjevného důvodu a
všelijak jinak na sebe upozorňuje. Pro rodiče to bývá vyčerpávající, ale pokud
v této – naštěstí pouze přechodné – fázi dokáží staršímu dítěti věnovat
dostatečnou trpělivost, situace se brzy zklidní (více o tom v článku Příchod sourozence do rodiny.).
Ke stabilizaci přispěje i to, pokud od staršího dítěte s vděkem a
respektem přijímáme jeho „pomoc“. Nešetříme pochvalou, když dokázalo postát u
postýlky, než maminka vyřídila telefonický hovor, nebo odneslo použitou plínku
do popelnice. Smutky rozptýlí také vhodný dárek – např. panenka-miminko, o
kterou se batole stará obdobně jako máma o mladšího sourozence.
SOUŽITÍ S BRATREM ČI SESTROU – NENAHRADITELNÁ ŠKOLA
ŽIVOTA
Sourozenci jeden od druhého nesmírně získávají, a to i tehdy, když
na sebe projevy vzájemné lásky nechají čekat (sourozenecký vztah mívá svůj
vývoj a někdy k sobě děti nejprve musí nalézt cestu).
Mít sourozence nicméně za všech okolností znamená dostávat po celé
dětství velmi efektivní trénink v různých způsobech sociálního chování. Děti se
musí jedno druhému přizpůsobovat. Snaží se vzájemně tolerovat, chápat a dělit.
V neposlední řadě se také učí prohrávat, přičemž někdy bojují proti sobě
navzájem, jindy spolu proti společným nepřátelům. V obou případech tak
vstřebávají fenomén žárlivosti a rivality.
Život mezi sourozenci zkrátka předpokládá neustálé úsilí o
vybalancování vzájemných vztahů a rozvíjení strategie, jak přijatelně obhájit
svůj životní prostor.
DŮLEŽITOST SOUROZENECKÉ POZICE
Psychologové o ní nepochybují a život jim dává (samozřejmě s výjimkami) za pravdu. Mezi prvorozenými najdeme
nejvíce spolehlivých perfekcionistů a…
