5.1.6 Zánět středního ucha a zánět hrtanu
doc. MUDr. Ivan Novák, CSc.
Zánět středního ucha je v dětském věku poměrně časté
onemocnění.
Střední ucho je dutina v lebních kostech, vystlaná sliznicí. Od
zevního vzduchovodu je oddělena bubínkem, který přenáší zvukové vlny před
kladívko, kovadlinku a třmínek, drobné kůstky umístěné právě ve středním uchu,
do vnitřního ucha. Střední ucho je spojeno s hltanem dutinou, Eustachovou
trubicí. Touto cestou se střední ucho větrá a udržují se v něm správné tlakové
poměry. Je to ovšem i cesta, kterou se může do středouší šířit infekce. Infekce
sem ale může proniknout i cestou krevní. Střední ucho je umístěno v kostře
lebky a zánět se může šířit přes lební kosti na mozkové pleny, pak hrozí
hnisavý zánět mozkových plen – meningitida.
Infekci způsobují viry, které vyvolají zánět sliznice ve středouší,
a ten se často komplikuje infekcí bakteriální. K šíření infekce u kojenců a
batolat přispívá krátká a široká Eustachova trubice a také relativně snížená
odolnost proti infekci v tomto věku.
PŘÍZNAKY
Dítě má horečku, je mrzuté a neklidné, špatně spí, protože má
bodavou, pulzující bolest v uchu. Zánět vede k hlenovité až hlenohnisavé
sekreci. Hromadící se sekret vyklenuje bubínek, který může za několik hodin až
dnů po začátku infekce prasknout. Ve zvukovodu se objevuje hnis. Někdy uváděná
bolestivá reakce při tlaku prstem před ucho nebo při tahu za boltec má pro
diagnózu zánětu středouší sporný význam. Pro diagnózu je rozhodující pohled do
ucha, kde lze vidět překrvený, fialový a vyklenutý bubínek.
LÉČBA
U nás se při vyklenutí bubínku provádí tzv. paracentéza (laicky
propíchnutí ucha) - kopíčkem se vytvoří v bubínku otvor, aby mohla sekrece
(hnis) odtékat. Je to lepší řešení než nechat bubínek spontánně prasknout,
protože může být poškozen rozsáhlým jizvením. Přesto v některých státech v
anglosaské oblasti paracentézu rodiče odmítají. Nedomníváme se, že to je
správné. Po paracentéze se dítěti ihned uleví od bolesti a klesá i horečka.
Navíc se zánět rychleji hojí a hrozí menší nebezpečí jeho přechodu na lební
kosti a přetrvávání, vznik vleklého zánětu středouší s malými příznaky a
velkou, vleklou sekrecí.
Ne vždy jsou k léčbě třeba antibiotika. Zkušený ušní lékař pozná
podle průběhu, příznaků, při pohledu do ucha a po paracentéze zánět virový od
zánětu vyvolaného bakteriemi. U hnisavých, bakteriálních zánětů středního ucha
jsou namístě antibiotika. Na většinu bakterií, jež záněty vyvolávají, jsou v
České republice účinné vysoké dávky tzv. aminopenicilinů (ampicilin,
amoxycilin).
Při opakovaných zánětech středního ucha je nutné pátrat především po
zvětšené nosní mandli a případně provést drenáž středoušní dutiny grometami,
trubičkami. Hlavní nebezpečí zánětu středouší spočívá v přechodu zánětu na
lební kosti a posléze na mozek a jeho obaly, mozkové pleny, což se ale v
poslední době díky dobré péči pediatrů a lékařů oboru ušní, nosní, krční
lékařství stává vzácností.
PREVENCE
Prevencí zánětu středního ucha je zejména včasná léčba rýmy a kašle
a udržování nosní průchodnosti. Velmi důležité je posilovat u dítěte imunitu -
tzn.…
