6.7.4
Zjišťování školní zralosti v praxi (praktické příklady)
PhDr. Zora Syslová, PhD.
V předcházejících kapitolách byl dán vyčerpávající přehled oblastí školní zralosti. Společně s nimi však musí učitelka mateřské školy vyhodnocovat, jak rozvinuté jsou u dítěte kompetence dané Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání. Všechny tyto informace se prolínají a dohromady s informacemi od rodičů se učitelce skládá obraz dítěte – jeho potřeby, zájmy, schopnosti a dovednosti. Z takto vytvořeného obrazu by měla učitelka erudovaně posoudit, zda je dítě vyzrálé a připravené pro vstup do základní školy a s jakými kompetencemi opouští školu mateřskou. Měla by tudíž působit jako "odborník" a velmi důležitý partner rodičů při posuzování školní zralosti a při případném zvažování odkladu školní docházky. Dalšími partnery, kteří vstupují do rozhodování o OŠD a kteří se podílejí na přechodu dítěte do základní školy, jsou pedagogicko-psychologická poradna a samozřejmě základní škola. Partnerství především tří subjektů – rodiny, mateřské školy a základní školy – by mělo pro dítě vytvořit dostatečně bezpečné "přemostění" při jeho přechodu do dalšího stupně vzdělávání.
V současné době však komunikace mezi těmito subjekty není na příliš dobré úrovni, ať už z jakýchkoli důvodů. Do tohoto trojúhelníku pak často vstupují ještě pedagogicko- psychologická poradna či dětský pediatr. Tím se stává situace ještě složitější. Právě na součinnosti všech těchto partnerů závisí ve finální podobě, jak úspěšné bude další vzdělávání dítěte. Výzkumy z poslední doby hovoří o tom, že nadšení a radost, s jakým dítě vstupuje do 1. třídy, se během čtyř měsíců rapidně sníží, takže již kolem Vánoc jsou u prvňáčků zaznamenány změny k horšímu, nechuť do práce až frustrace ze školy.
Vždy je tedy nutné zvážit, zda je dítě pro vstup do školy zralé a připravené, nebo zda pro něj bude lepší tzv. odklad školní docházky. V roce, kdy dítě do konce srpna dovrší šesti let, jde k zápisu a přechází k 1. září do základní školy. Pokud dítě nedozrálo pro vstup do ZŠ, lze mu odložit školní docházku až o 2 roky. K tomu je ovšem zapotřebí posouzení dvou odborníků: dětského pediatra a psychologa některého z poradenských zařízení.
V této kapitole bychom si měli ukázat, jakým způsobem může učitelka získávat informace o úrovni výše zmíněných oblastí školní zralosti. Pro jejich posouzení je důležité, aby měla učitelka dobré znalosti z vývojové psychologie. Společně s diagnostickými schopnostmi pak může snáze posoudit, zda je dítě schopné pokročit ve vzdělávání o další stupínek.
Hlavním prostředkem získávání informací o rozvojovém stupni dítěte je pozorování. Jak si tyto informace zaznamenávat a na co se soustředit, je obsahem kapitoly 3/1 Poznávání dítěte jako východisko pro individuální přístup.
Při vyhodnocování školní zralosti však lze využít také některých dostupných testů. Vždy by však měla učitelka mít souhlas rodičů. Rozhodně by neměla používat psychologické testy, které musí vyhodnocovat odborník (např. Kern-Jiráskův test školní zralosti). Pakliže se rozhodne jej se souhlasem rodičů využít, měla by při jeho vyhodnocování spolupracovat s odborníkem, zpravidla pedagogicko-psychologické poradny. Beseda s tímto odborníkem spojená s individuálními rozhovory s rodiči nad výsledky testů je jednou z možností pro dobré "přemostění" při přechodu dítěte do ZŠ.
Příklad
Ukázka části Kern-Jiráskova testu školní zralosti:
Některé oblasti školní zralosti se učitelce vyhodnocují lépe, některé jsou při běžném pozorování hry dítěte hůře rozpoznatelné.
Odpovídající tělesný vývoj a dobrý zdravotní stav
První zmíněná oblast – Odpovídající tělesný vývoj a dobrý zdravotní stav je dobře vyhodnotitelná již na první pohled. Z tělesné konstituce a docházky dítěte do MŠ lze vyhodnotit zdravotní stav dítěte. Při běžném pozorování učitelka identifikuje úroveň hrubé motoriky, koordinace pohybů. Ze záměrného pozorování či pomocí jednoduchých aktivit lze zjistit úroveň jemné motoriky (drobné stavebnice, navlékání korálků atd.), vizuomotoriky (případné přetahování okrajů při vykreslování – omalovánky), grafomotoriky (vedení čáry, držení tužky, uvolněnost paže, zápěstí) i laterality.
U laterality je dobré zjistit nejen upřednostňování ruky, ale i oka a nohy. Příkladem může být test Matějčka a Žlaba "Zkouška laterality":
Příklad
Zkouškové situace
Při navození jednotlivých zkouškových situací je hlavní zásadou, aby dítě a předměty, s nimiž má pracovat, byly v takovém postavení, aby obě ruce nebo paže měly stejnou příležitost.
1.Korálky do lahvičky
Krabička s korálky a lahvička stojí na stole (krabička před lahvičkou). Dítě stojí u stolu tak, aby jeho pravá i levá ruka byly přibližně stejně daleko od předložených předmětů.
Pokyn zní. "Dej ty korálky do lahvičky – rychle, ale opatrně, ať je nerozházíš! Hezky jeden po druhém!" Počkáme, dokud dítě nevloží do lahvičky všech 10 korálků.
Pracuje-li dítě jen pravou rukou, značíme to křížkem (x) v rubrice "záznamního listu. Křížek v rubrice L znamená, že dítě pracovalo jen levou rukou – křížek v rubrice A znamená, že střídavě pracovalo levou a pravou nebo začalo jednou a přešlo na druhou ruku. Při provádění dbáme na to, aby dítě bralo do ruky vždy jen jeden korálek a vkládalo jej do lahvičky jeden po druhém.
2. Zasouvání kolíčků
Dítě stojí na témž místě u stolu. Položíme před ně prkénko a před prkénko přibližně do středu dáme víčko krabičky, do něhož jsme složili pět kolíčků. Dítěti dáme pokyn, aby kolíčky do otvorů hezky rychle zasunulo. Za dominantní pokládáme tu ruku, která kolíčky do desky zasouvá. Jestliže dítě ruce střídá nebo začne jednou a pokračuje druhou, hodnotíme to jako A.
3. Klíč do zámku
Dítě stojí na témže místě u stolu. Předložíme mu zámek, v němž je zasunut klíč. Pokyn zní: "Vyndej napřed ten klíček"! Když to dítě udělá, pokračujeme: "A teď ho tam zastrč zpátky a zkus to zamknout"! Za dominantní pokládáme ruku, která klíček do zámku vkládá a otáčí jím.
4. Míček do krabičky
Na stůl postavíme prázdnou krabičku od korálků, požádáme dítě, aby odstoupilo asi dva kroky a pokusilo se vhodit míček do krabičky – jemně, opatrně, přesně! (Jen výjimečně se to ovšem podaří.) Pokus opakujeme třikrát. Dominantní je ruka, kterou dítě hází. Hází-li jednou pravou, podruhé levou, pokládáme to za A.
5. Jakou máš sílu!
Na stůl dáme krabičku od korálků s nasazeným víčkem. Požádáme dítě, aby přistoupilo ke stolu a "ukázalo, jakou má sílu". Má vzít krabičku jednou rukou a stisknout ji co největší silou – jsme zvědavi, zda-li ji dokáže rozmáčknout. (Krabička musí být ovšem tak pevná, aby ji dítě nerozmáčklo. U dospělých je z toho důvodu vhodnější použít skutečného siloměru.) Nepřipomínáme, že má použít té silnější ruky – dítě musí volit spontánně. Dominantní je ruka, kterou dítě krabičku stiskne. Pokus se neopakuje.
6. Stlač mi ruce k zemi!
Dítěti řekneme, že nyní zkusíme jeho sílu ještě jinak. Poodsedneme poněkud od stolu a dítě si stoupne proti nám. Spojíme ruce a natáhneme je před dítě. Pokyn zní: "Tak a teď zkus, jestli mi ty ruce stlačíš až k zemi – ale tlačit můžeš jen jednou rukou!" Dominantní je paže, která je v aktivitě.
7. Sáhni si na ucho, na nos atd.!
Vyzveme dítě, aby poodstoupilo asi o krok a řekneme mu: "Teď dávej pozor, aby ses nespletl. Ukaž mi, jak by ses poškrábal na uchu! Teď se poškrábej na nose! ... Teď na bradě! ... Teď si sáhni na koleno!" Mezi jednotlivými pokyny vždy počkáme, až dítě paži spustí – pak teprve dáme další pokyn.
Za dominantní pokládáme tu paži, která byla v aktivitě při všech čtyřech pokusech. Jestliže dítě aspoň jednou provedlo pokyn druhou paží, hodnotíme to jako A. Výjimečně se stane, že dítě použije současně obou paží – v tom případě to pokládáme rovněž za A.
8. Jak nejvýš dosáhneš!
Dítě se postaví čelem ke zdi, a to velmi těsně. Dáme pokyn: "Teď mi ukaž, jak nejvýš dosáhneš! Jako kdybys chtěl dosáhnout až ke stropu!" (Nepřipomínáme, že to má dělat jednou paží.) Dominantní je ta paže, kterou se dítě natahuje do výšky. Výjimečně se stane, že dítě zvedá obě paže současně – v tom případě hodnotíme jako A.
9. Tleskání
Vyzveme dítě, aby nám ukázalo, jak umí zatleskat – "tak, jako když tleská v divadle – jednou rukou do druhé". Dítě zpravidla skutečně tleská jednou rukou do druhé, tj. tak, že jedna funguje jako podložka a druhá je aktivní. Tu pokládáme za dominantní.
Jestliže dítě tleská oběma rukama současně před tělem, tj. ruce sráží, hodnotíme to jako A. (G. Hildrethová pokládá tento test za jeden z nejspolehlivějších zkoušek funkční dominance ruky.)
10. Jehla a niť
Vyzveme dítě, aby opět přistoupilo ke stolu, kde mu předložíme jehlu a niť. Pokyn zní: "Teď zkus navléknout tu niť do jehly!" Za dominantní pokládáme ruku, která dělá pohyb. Dítě se totiž snaží buď navléknout niť do jehly, nebo navléknout jehlu na niť (méně často). Jedna ruka je tedy aktivní, druhá pasivní. (Tento test je hodnocen M. Sovákem jako jeden z nejspolehlivějších.)
Náhradní zkoušky
Použijeme jich, jestliže jsme z nějakého důvodu některou z předchozích deseti nemohli provést. Můžeme jich použít ovšem i na doplnění celého souboru, neboť s ostatními vysoce korelují. Pak ovšem do vzorce DxQ (viz dále) dosazujeme jako N počet skutečně provedených…
