dnes je 6.7.2022

Input:

Batole v nemocnici

6.4.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.5.1 Batole v nemocnici

PhDr. Jana Severová, CSc.

Každé dítě přijaté do nemocnice poprvé, se ocitá v prostředí, které je mu naprosto cizí. Neznámé prostředí u něho vyvolává většinou obavy a úzkost, protože neví, co se bude dít, co ho čeká.

Kojenecký a mladší batolecí věk vede k projevům separační úzkosti, strachu z cizích lidí eventuálně k reakci na změny v chování rodičů a blízkých osob.

Separační úzkost se začíná projevovat již od 7. měsíce věku dítěte (dítě začne odlišovat známé a neznámé lidi). Pokud nemůže být matka nebo jiná blízká osoba s dítětem během hospitalizace, můžeme pozorovat následující projevy:

  • 1. den: Dítě hodně pláče, volá matku, nechce s nikým spolupracovat. Nedá se uklidnit, odmítá stravu i hru.

  • 2. den: Dítě je apatické, nechá si líbit skoro všechno. Hodně spí.

  • 3. den: Najde si náhradní osobu – sestru, lékaře, sanitářku, uklízečku – prostě osobu, která o ně projevuje zájem.

  • Po propuštění z nemocnice „nepoznává“ matku, nechce za ní jít. Doma ji pak nechce pustit, neustále je jí v patách.

Řada nemocí vyžaduje pobyt dítěte v postýlce (vysoká teplota). Omezený pohyb vede k protestům dítěte, které může být neklidné, podrážděné a uplakané. Odmítá vše, co mu matka nabízí. Při delší hospitalizaci může vést k opoždění vývoje, prodloužení nácviku hygienických návyků a sebeobsluhy, prodlužují se projevy separační úzkosti do dalšího vývojového období.

Dítě s chronickým nebo se zhoubným onemocněním navštěvuje nemocniční prostředí opakovaně a jeho pobyt je zpravidla spojen s invazními i neinvazními zákroky. Zároveň nutí dítě podrobit se určitému režimu, který se od domácího značně liší, ale v oblasti péče o zdraví přetrvává posléze i do domácí péče (tablety, injekce, dieta). Navíc se dítě musí vyrovnat s faktem, že ho nemoc bude doprovázet po dlouhou dobu nebo i po celý život .

Prožívá tak dvojí typ bolesti:

Psychickou - rodič se dovídá, že jeho dítě dlouhodobě nebo těžce nemocno, nemoc bude trvat velmi dlouho, musí se naučit s ní žít. Nemoc je/není zcela vyléčitelná, jeho stav se bude měnit, mohou se dostavit některé nepříjemné důsledky léčby (obezita – Prednison, pocity hladu, nápadnost ošetření – diabetes, zákaz nebo omezení pohybové aktivity, nápadnost vzhledu – kožní problémy). To vše doprovází strach ze ztráty, úzkost z budoucnosti, kolísání mezi nadějí a beznadějí a další nepříjemné a zraňující emoce. U batolat se to může projevit zvýšeným zlobením, odmítáním oblíbených aktivit, vynucováním pozornosti.

Fyzickou opakované odběry krve a jiných biochemických vzorků, nutné operace, nápravné manévry, vedlejší účinky léků (nevolnost, nadýmání, zvracení, afty, bolesti hlavy, kloubů, břicha). Tím, že je dítě nemocné, dochází k omezení přirozených potřeb – u batolat zejména potřeba pohybu. Dlouhodobý a opakovaný pobyt dítěte v nemocnici či jiném zařízení pozměňuje i průběh emočního a sociálního zrání, kognitivní vývoj a utvoření sebeobrazu (tělového schématu). Množství a charakter změn souvisí s věkem a pohlavím dítěte, jeho rodinným zázemím, typem osobnosti a temperamentu

Spolupráce při léčbě závisí na:

  1. Faktu, že onemocnění je sice léčitelné nebo že je léčitelné, ale nikoliv vyléčitelné. Určitá omezení a režim bude nutné dodržovat celý život.

  2. Do budoucnosti je důležité vědět, že při nedodržování předepsaného režimu chybí zpětná vazba v podobě negativních důsledků na fyzické zdraví hlavně časté v dospívání. Důsledky se projeví jako pozdní, ale hodně těžké. Dlouhá časová perspektiva není pro děti motivující.

  3. Odpovědnost za léčbu se napřed přenáší na lékaře a zdravotnický personál, později na dítě samotné. Chybí zcela kontrola se strany rodičů a také jejich příklad.

  4. Subjektivní význam nemoci pro dítě a jeho rodinu.

V chování nemocných a postižených dětí pozorujeme některé zvláštnosti, které před onemocněním nepozorujeme. Samozřejmě že se zde podílí i styl výchovy a osobnost pacienta:

  • labilita nálad,

  • snadná unavitelnost,

  • snížená výkonnost a hypoaktivita,

  • střídavá intenzita komunikace,

  • snížený zájem o pohybovou aktivitu

  • ztráta zájmů,

  • únikové a neurotické reakce.

Změněná životní situace a nezbytnost podrobit se

Nahrávám...
Nahrávám...