dnes je 2.12.2022

Input:

Být rodiči, zůstat partnery

6.4.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

6.6 Být rodiči, zůstat partnery

Eva Labusová

Fungující rodina představuje složitý systém vztahů, v němž každý člen kromě svých osobních potřeb bere v úvahu také potřeby ostatních. Aby mohl manželský pár žít harmonickým partnerským životem i poté, co se narodí dítě, je nutno včas dohodnout jasná pravidla pro nové podmínky, které s příchodem dítěte nastávají. Dosáhnout spokojenosti a rovnováhy není snadné, ale je to možné, pokud novou situaci přijmeme jako výzvu, která vede ke společnému růstu.

K počátku každého milostného vztahu patří velká očekávání a naděje. Oba partneři věří, že vzájemná láska vytrvá a pomůže překonat všechny překážky. Když pomine období zamilovanosti, nezřídka dochází ke krizi. Muž a žena procházejí obdobím nového hledání vzájemnosti, a mnozí ji už bohužel nedokážou najít. Dokud nejsou spojeni rodičovstvím, rozchody nemusí být dramatické. Jakmile vstoupí do hry děti, dlouhotrvající disharmonie mezi rodiči, nebo dokonce rozvod nabývají na osudovosti.

Dnes už nikdo nepochybuje o negativních důsledcích, které rozpad rodiny přináší všem jejím členům, a nejvíce těm nedospělým. Ztratí-li rodina svou vnitřní soudržnost, pozbývá své ochranné a formační funkce. Dětem je tím znesnadněno zdárné utváření osobní identity a celkový žádoucí vývoj osobnosti. K nejhorším důsledkům patří snížená schopnost těchto dětí vytvářet a udržovat vlastní hodnotné mezilidské vztahy. Tato schopnost totiž hojnou měrou záleží právě na dostatku rodičovské lásky a na zkušenosti jistého a bezpečného domova.

ROZHODNUTÍ O RODIČOVSTVÍ MUSÍ BÝT SPOLEČNÉ

Typickým současným kritériem smysluplnosti života je prožívání osobního štěstí. Jakmile založíme rodinu, s tímto kritériem daleko nedojdeme. Muž a žena v manželství už nejsou jen jednotlivci. Tvoří pár. Trvalého osobního štěstí nelze dosahovat v rozporu s potřebami druhého. S narozením dětí se situace ještě dále komplikuje – zvláště proto, že děti jako nezralé a nejzranitelnější články řetězu v počáteční fázi svého života péči a ochranu pouze přijímají. Jejich příchod představuje pro dosavadní partnerský vztah obrovskou zatěžkávací zkoušku, kterou lze zvládnout tím lépe, čím lépe jsou na ni oba partneři připraveni. Součástí přípravy je i to, aby rodičovství bylo společně plánované a aby se oba partneři na dítě těšili.

RODIČOVSTVÍ JE KVALIFIKOVANÁ PRÁCE

Žijeme ve společnosti, která na rodičovství nahlíží poněkud pokrytecky. Automaticky se předpokládá, že lidé, kteří se rozhodnou založit rodinu, budou schopni se o děti postarat a že zejména pro ženy bude mateřské sebeobětování samozřejmostí. Realita je často jiná a v péči o dítě i při výchově panují nedostatečnost a chaos.

Je proto důležité se na rodičovství také teoreticky vybavit: Absolvovat kvalitní předporodní kurz, pročíst publikaci vývojové psychologie apod. K nejdůležitějším potřebám dětí paradoxně nepatří ani nadstandardní hmotné zajištění, ani nejkvalitnější hračky, nýbrž především čas a láskyplná pozornost mámy a táty.

JASNÁ DOHODA O ROZDĚLENÍ ÚKOLŮ

V době bezdětnosti mívají oba manželé svoji profesi, oba jsou více méně úspěšní a finančně soběstační. S příchodem potomka nastává nutnost tohoto zranitelného tvora všestranně zaopatřit. Přirozenost velí, že v době raného dětství, k níž patří kojení, bývá primární pečovatelkou matka. Je to nejčastěji ona, kdo kvůli dítěti přerušuje nebo opouští svou dosavadní kariéru.

Každý, kdo se někdy o malé dítě intenzivně staral,

Nahrávám...
Nahrávám...