2.1.7 Co už umí a jak napomáhat dalšímu vývoji - 11. až 12.
měsíc
PhDr. Daniela Sobotková, CSc., PhDr. Jaroslava Dittrichová, CSc.
DALŠÍ VÝPRAVY ZA POZNÁNÍM
Když jsme popisovali předcházející věkové období, tj. věk 9 až 10
měsíců, řekli jsme si, jak ohromně se rozšířila dítěti možnost poznávat věci
mimo jeho dosah prostřednictvím lezení do vzdálenějších míst. Nyní, když je
dítko o nějaký ten měsíc starší, to platí ještě více. Lezení po čtyřech je pro
ně již „hračkou“, a tak dochází k dalšímu pokroku – naši malí se začínají
vzpřimovat a trénovat chůzi po dvou. Nejprve obcházejí do stran kolem
nábytku, ale nebude to trvat dlouho a udělají první samostatné krůčky. A když
se to nestihne do konce 1. roku, není proč zoufat. Však ono to přijde, i s
nějakým tím šrámem a boulí.
Děti v tomto věku zpravidla velice rády „trénují“ neustálé vstávání
ze země, obcházení a spouštění se znovu na zem, aby v zápětí zase hned vstaly.
Někdy se zdá, jako by na všechny ostatní dovednosti na čas zapomněly. Rodiče se
musejí mít často na pozoru, aby malý nezbedníček něco nerozbil a neublížil si.
Děti rády vylézají na křesla a židle, sahají do výšky, takže je nutné další
přeorganizování domácnosti a nebezpečné či cenné věci přemístit do vyšších
sfér.
NOVÉ DOVEDNOSTI RUČEK
Ke konci prvního roku života se dále zpřesňuje úchop i velmi
drobných předmětů. Na obrázku 1 vidíme, jak holčička uchopuje malou peletku
tzv. pinzetovým (nebo také klíšťkovým ) úchopem. Peletka se ocitá pouze mezi
palečkem a ukazováčkem a ostatní prstíky jsou přivřené do dlaně. Protože jsou
děti schopné již uchopovat věci konečky prstů, může se jim podařit vzít
současně do jedné ručky dva menší předměty, jak vidíme na dalším obrázku (viz
obr. 2). Holčička zde drží dokonce v každé ručce současně po 2 kostičkách.
Obr. 1 – Pinzetový úchop malé kuličky
Obr. 2 – Každá ručka drží dvě kostky
Vyvíjí se také úmyslné uvolňování úchopu, pouštění věcí z ručky, podávání. Dříve to děti dělaly
prudkými pohyby celou paží, jakýmsi švihem, takže vše lítalo z kočárku nebo postýlky na zem. Nyní však můžeme naše malé vybízet,
aby hračku pustilo přímo do naší dlaně a nebo ji třeba vhodilo do kyblíčku. Na obrázku 3 se právě podařilo holčičce
vhodit do hrnečku obě držené kostičky najednou.
Obr. 3 – Vhození kostiček do hrníčku jednou rukou
ROZVOJ ROZUMOVÝCH SCHOPNOSTÍ A HRA
V tomto věku můžeme ztížit hru „na schovávanou“, o které jsme
již psali dříve. Neschováme hračku pod plenku, kde se rýsuje její tvar, ale
přikryjeme ji např. hrnečkem. Dítě se zpravidla nejdříve zajímá jen o hrneček,
ale po určité době uchopí hrneček s úmyslem zmocnit se schované hračky. Různě
obměňované hry tohoto typu děti obvykle velice baví a procvičování paměti,
pozornosti a myšlení je zde zaručeno.
Obr. 4 – Jezdění autíčkem po stole
Děti si i nadále rozšiřují svůj repertoár her na základě nápodoby.
Některé již dokážou např. postrkovat autíčko a dokonce napodobit i jeho vrčení
(viz obr. 4). Někdy je zase zaujme, když nás vidí něco psát. Chtějí pak rovněž
tužku a papír a pokoušejí se napodobit tahy tužkou (viz obr. 5).
Kolem prvního roku se začíná objevovat také tzv. sekvenční hra.
Dítko se už nesnaží si vše najednou pobrat do ruček, držet to a nepustit, nebo
naopak vše najednou smést se stolu na zem. Je nyní schopné si brát úmyslně
jednu věc po druhé a také je postupně někam vhazovat, nebo je někomu
nabízet, čímž se dostáváme k rozvoji sociálního chování a citů.
SOCIÁLNÍ VZTAHY A EMOCE
Na konci prvního roku dochází také k velkému pokroku v oblasti
citové a sociální. Sociální vztahy k nejbližším lidem kolem dítěte, kteří
mu dodávají pocit životního bezpečí a jistoty, se dále prohlubují. Se
sociálními vztahy úzce souvisejí i vztahy citové. Náš potomek si je vytváří a
prohlubuje v radostných společných hrách s námi. Jednou z takových typických
her v tomto věkovém období v dané oblasti je hra „na podávání“.
Jak jsme si již řekli, dítě se v tomto věku učí úmyslně pokládat
nebo pouštět věci na určité místo. Když začínáme s hrou „na…
/img>/img>/img>/img>/img>