dnes je 3.7.2022

Input:

Děti, jesle, školka

6.4.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.5 Děti, jesle, školka

PhDr. Jaroslav Šturma - Dětské centrum Paprsek, Praha a Katedra psychologie Filosofické fakulty UK, Praha

Svoje děti nevychováváme pro sebe, ale pro svět, pro společnost, jak to umělecky vystihl Kahlil Gibran , když napsal: „Vaše děti nejsou vašimi dětmi. … Přicházejí skrze vás, ale nikoli od vás, a třebaže jsou s vámi, přece nepatří vám.“ To je ovšem dlouhodobý záměr. Počáteční etapou na této cestě k dosažení plné samostatnosti je období prvých tří let života, kdy dítě, jež přichází na svět nezralé a neschopné samostatného života, opírá svou existenci plně o úzký okruh nejbližších osob z rodiny. Jeho prožívání je úzce spjato s osobností matky (či toho, kdo o ně převážně pečuje). Skrze vztah k ní se teprve postupně vynořuje jeho osobnost a sebeuvědomění. Člověk je sociálním tvorem, rodinnou bytostí, proto ke svému vývoji potřebuje blízký, ba výlučný vztah, charakterizovaný bezpodmínečnou láskou. Právě ti „jeho lidé“ je mají rádi takové, jaké je, aniž by si to muselo něčím zasloužit. Z úplné závislosti a ztracenosti ve vztazích k nejbližším se postupně rodí nezávislost a samostatnost dítěte, jež ve vztahu ke světu získává základní důvěru. Skrze tuto zkušenost poznává svět kolem jako přátelské a k pomoci připravené prostředí.

Dostává-li se dítěti této stálosti v lásce a přijetí založených vztahů, vytváří si někdy v 7. až 8. měsíci života jedinečný vztah ke klíčové osobě a brzy poté k dalším nejbližším. Tento výlučný vztah nazýváme přilnutím a jeho charakter, který už můžeme dobře určit, je důležitým předznamenáním dalšího osobnostního a sociálního vývoje dítěte. Děcko, jež mělo možnost vytvořit si ke klíčové osobě bezpečné přilnutí, založené na zkušenosti, že tato osoba je provází životem a je mu nablízku, octne-li se v nových či pro ně náročných situacích, např. není-li mu dobře, umí utišit jeho úzkost a zmírnit bolest, obdrželo ten nejlepší vklad. Jsou ovšem děti (naštěstí je jich menšina), kterým se nedostalo takového bezpečného přilnutí. Jejich vztahy jsou charakterizovány různými podobami nejistoty, jež je může zatěžovat a někdy znevýhodňovat pro další život v dětském kolektivu. Samozřejmě, ještě ve větší nevýhodě bývají děti, jimž se dobrodiní bezpečných, intenzivních a trvalých vztahů v průběhu časného dětství nedostalo vůbec (děti strádající psychickou deprivací např. v důsledku zanedbávající péče či nedostatku individualizované péče při výchově ústavní).

Z hlediska podpory vývoje je tedy pro malé dítě výhodou, může-li kojenecké a batolecí období (tedy věk alespoň do 3 let) strávit v převážné péči malého a stálého okruhu nejbližších osob, tedy v rodině.

JESLE

Jesle od svého vzniku v polovině 19. století byly zařízením, jež mělo zabezpečovat péči o dítě po nezbytnou dobu v nutných případech, kdy z vážných důvodů (např. sociální či zdravotní povahy) nemohou tuto potřebnou individuální péči zajistit osobně rodiče nebo osoby ze širší rodiny. Jsme si vědomi, že moderní život přináší někdy takové situace, že optimální podmínky zajistit nelze. Pak je třeba využít času, kdy matka anebo otec se mohou dítěti věnovat osobně, co nejlépe a prohlubovat a utvrzovat životodárné vztahy. Pozorujeme-li batolata na hřišti, pak vidíme, že si ještě obvykle nedovedou hrát spolu, nýbrž v nejlepším případě si hrají vedle sebe, častěji se však navzájem při hře ruší. I spolupráce při hře vyžaduje určitou sociální zralost. Z tohoto hlediska lze s prof. Matějčkem říci, že jesle jsou vlastně zařízením pro dospělé: Pomáhají řešit jejich náročné situace, do

Nahrávám...
Nahrávám...