dnes je 5.10.2022

Input:

Emoční inteligence

27.3.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

6.1.1
Emoční inteligence

PaedDr. Hana Sedláčková

Významným činitelem, který ovlivnil náhled na lidskou inteligenci, je pokrok vědy v oblasti výzkumu nových funkcí a činnosti mozku. Nové technologie a metody umožnily odhalit, jakými mechanismy u nás mozková centra vyvolávají např. smích, pláč, jak určují naše životní pocity, jako je spokojenost, mrzutost, nevraživost apod. Proč při rozhodování v kritických situacích upřednostňujeme city před rozumem, jednáme impulzivně a později si nedokážeme vysvětlit proč. Podrobně odbornou podstatu s využitím výsledků výzkumů popisuje Goleman ve své knize Emoční inteligence. Našim cílem však není zabývat se neurobiologickými poznatky, ale ujasnit si, jak je emoční inteligence chápána a co k ní patří.

Byly to právě Golemanovy knihy, které rozpoutaly odbornou diskusi na toto téma. Důležitější však je, že díky šíření jeho myšlenek si stále více lidí uvědomuje, že kromě výše citovaného IQ máme také celý soubor dovedností, které nám pomáhají zvládat naše emoce a ještě je využívat, abychom byli v životě i práci co nejúspěšnější. Je nesporné, že snad neexistuje člověk, který by nechtěl být v dnešní nelehké době provázené tvrdou konkurencí a složitými pracovními i mezilidskými vztahy úspěšnější a spokojenější.

Goleman je přesvědčen, že ani odbornost nebo pouhé vědomosti nejsou pro úspěšnost člověka nejdůležitější, ale to co nám nejvíce pomáhá, jsou naše obecně lidské schopnosti. A ty nazývá emoční inteligencí, pro kterou se vžila zkratka EQ. Poprvé však tento termín prakticky použili američtí psychologové Peter Salovey a John Mayer a pojmenovali jím emoční vlastnosti důležité pro dosažení úspěchu. Podle Golemana pak EQ zahrnuje schopnost vnímat vlastní emoce, umět s nimi zacházet, ovlivňovat je a využít je ve prospěch nějaké věci, optimálního řešení. Zahrnuje ale také empatii, což je schopnost vcítit se do ostatních lidí a dobře se pohybovat v mezilidských vztazích. Přestože odborníci vykládají EQ s dílčími rozdíly, shodují se s Golemanem v tom, že klíčové jsou v ní emoce.

Jinými slovy lze vyjádřit, že úroveň EQ určuje, jak dobře poznáme a řídíme sami sebe, jak dobře dokážeme vyřešit to, co nám každý den přináší a jak dobře vycházíme s ostatními.

Jako základní složky EQ jsou proto obvykle uváděny následující schopnosti:

sebeovládání - jak člověk zvládá a kontroluje vlastní city,

sebeuvědomění - jak dobře člověk zná sám sebe, své emoce a dokáže korigovat, přizpůsobovat své chování,

motivace - nakolik je člověk schopen využít emočního potenciálu pro dosažení svých cílů,

sociální dovednosti - jak úspěšně dokáže člověk navazovat a udržovat mezilidské a společenské vztahy,

empatie - nakolik dokáže člověk vnímat emoce druhých lidí a v souladu s nimi upravovat vlastní chování k nim.

 

Z tohoto výčtu je zřejmé, v jaké šíři se EQ dotýká naší osobnosti a ovlivňuje charakter každého z nás vůči sobě samému, ale i vůči druhým. Přibližme si alespoň ty schopnosti a dovednosti, které jsou z etického hlediska důležité:

 

1. Vůči vlastní osobě

cit pro vlastní emoce a objektivní hodnocení jejich dopadu,

reálné sebehodnocení, uvědomění si vlastních kladů a záporů, znalost a respektování hranic,

sebedůvěra, sebejistota, vědomí vlastní ceny, možností a schopností,

spolehlivost, schopnost dodržovat základní pravidla slušnosti, spravedlnost,

svědomitost, schopnost nést odpovědnost,

přizpůsobivost, schopnost adekvátně reagovat na změny,

schopnost dobře přijímat nové nápady a informace a sám s nimi přicházet,

"zdravá" ctižádostivost a perfekcionalismus,

loajalita, schopnost ztotožnit se se záměry, cíly druhých, skupiny,

iniciativa, aktivita,

optimismus, vytrvalost, ochota překonávat překážky, schopnost odložit vlastní uspokojení apod.

 

2. Vůči okolí a druhým lidem

empatie, pochopení a správný odhad potřeb a zájmů druhého,

pochopení druhých, citlivý a správný odhad pocitů druhého, ochota k nim přihlížet a ovlivňovat je,

schopnost povzbudit druhého, podpořit jeho schopnosti,

jasná a přesvědčivá komunikace,

schopnost ovlivňovat druhé, volit správné způsoby,

schopnost získat ostatní pro svoje nápady, cíle, záměry, umět je vést, řídit,

ochota a aktivita k zavádění změn prospěšných společenství,

zvládání a řešení konfliktů, dovednost ve vyjednávání, řešení sporů,

schopnost spolupracovat a aktivně se podílet na práci v týmu.

 

Jak je již výše napsáno, odborníci se shodli, že základem EQ jsou emoce. Každý z nás má emoce, nějak je projevuje, je jimi ovlivňován ve svém chování a jednání. Výrazně se však od sebe lišíme v tom, nakolik jsme schopni emoce svoje, i emoce ostatních lidí vnímat, usměrňovat, pracovat s nimi, využívat je cíleně a promyšleně v různých situacích i při rozhodování. Čím vyšší emoční inteligenci člověk má, tím přesněji dokáže odhadnout, jakým jednáním pravděpodobně vyvolá u sebe nebo druhých určité pozitivní nebo negativní pocity, nálady, reakce. S tím velmi úzce souvisí morální rovina, vztahující se k možnému zneužití svých schopností a dovedností. Proto je velmi důležité s tímto problémem v rozvoji EQ pracovat, aby platilo, že emočně inteligentní lidé svoje znalosti schopnosti a dovednosti využívají pro rozumné rozhodování v souladu s etikou a morálními hodnotami společnosti.

Tak jako byl vytvořen pro měření intelektových schopností inteligenční kvocient (IQ) popsaný ve výše uvedeném textu, tak jsou snahy o vytvoření jednotného emočního kvocientu pomocí měřitelných testů. Pro přesnost definice cituji:

"Emoční nebo emocionální kvocient (EQ, emoční inteligence) je v psychologii číselný ukazatel, který hodnotí lidskou schopnost zacházet s emocemi a spolupracovat se sociálním okolím. Od inteligenčního kvocientu (IQ) se liší tím, že hodnotí lidské vlastnosti, které mají co do činění s city, emocemi a veškerou komunikací s okolím. Nehodnotí myšlenkové schopnosti, ale složky empatie, sebeovládání, sebeuvědomění, motivace a společenské obratnosti. Lidé vnímají své okolí a podněty z něj (např. pohyb rukou, gestikulaci, oční kontakt, mrkaní, intenzitu hlasu, vibrace, reakce druhé strany, odsednutí atd.) jako informace, se kterými dále pracují. Schopnost poznání a práce s těmito informacemi emocionální kvocient také hodnotí. Emoční kvocient určuje míru schopnosti vcítit se, ovládat nálady, přizpůsobit se, být nezávislý, přátelský, laskavý, úctu, oblíbenost, vytrvalost."

A dále:

"Nelze měřit jako IQ. EQ je mnohem méně geneticky zatíženo než IQ. EQ se staví vedle IQ jako další indikátor, který má vliv na úspěšnost životní dráhy. Lidé s vyšším nebo vysokým EQ mají dobré předpoklady být dobří manažeři, vůdčí osobnosti, poradci, ale také přátelé, milenci a partneři. Mají tedy velký potenciál uplatnění ve společnosti. Dokáží předpovídat problémy (konflikty) předtím, než se zcela rozvinou, tudíž jim jsou schopni zabránit. Ovládají komunikaci a vyjadřováni, díky kterým rozumí svému okolí a okolí rozumí jim. Emoční inteligence je zastoupena stejně u mužů jako u žen, každé z pohlaví ale vyniká v trochu jiných složkách. EQ testy v současné době nejsou tak rozvinuté a rozšířené jako IQ testy. Většina z těch, které existují, nesplňují kompletně požadavky odborné veřejnosti a jejich výpovědní hodnota je omezená. To se dá přičíst na vrub neustálému vývoji definice a vymezení EQ." (Dle internetových stránek Wikipedie. [citováno 27. srpna 2009]. Čeština.

Dostupný z http://cs.wikipedia.org/wiki/Emo%C4%8Dn%C3%AD_kvocient

 

Nejznámější emoční kvocient definovali vědci z univerzity Yale a z univerzity v New Hampshire. Umožňuje měření čtyř důležitých funkcí:

 

schopnosti rozpoznat vlastní emoční stav a emoční stav druhých,

schopnosti chápat přirozený průběh emocí,

schopnosti uvažovat o vlastních emocích a o emocích druhých,

schopnosti zvládat vlastní emoce a emoce druhých.

Vztah mezi abstraktní inteligencí (IQ) a emoční inteligencí (EQ)

Předchozí text již naznačil, že naše jednání a rozhodování i celkovou úspěšnost v životě ovlivňují jak kognitivní (poznávací) schopnosti, tak i emoce. Jednoznačný názor však není na to, co je důležitější. Stále ještě přetrvává mínění založené na dominanci IQ, že lidé se již rodí s tím, že jsou nebo nejsou "chytří" a mnoho se s tím dělat nedá. A právě podle IQ testů poznáme, zda patříme mezi ty "chytré". Na tom byly také dlouhou dobu postaveny přijímací zkoušky ke studiu na školách. Měřily pouze úzký okruh schopností člověka. Ve společnosti se setkáváme i s tím, že, ten, kdo má IQ vyšší než 130, nebo je členem Menzy, je považován za někoho mimořádného. Postupně se však zjistilo, že význam IQ se přeceňuje. Harvardova univerzita již před desítkami let prováděla výzkum svých absolventů. Pomocí dotazníků sledovala jejich další život po dobu třiceti let. Zjistila, že absolventi, kteří měli IQ velmi vysoké, ale nízké EQ, neměli příliš úspěšný život. Získali sice vynikající práci, ale obvykle nebyli dobří vedoucí a často se jim hroutily vztahy. Absolventi, kteří měli průměrné IQ, ale velmi vysoké EQ, popisovali svůj život jako úspěšný, šťastný a naplněný. Zpravidla byli výborní a oblíbení vedoucí a jejich vztahy byly trvalé a hluboké.

Odborníci však důrazně upozorňují, že je mylné dívat se na emoční inteligenci jako na protiklad inteligence rozumové. Většina z nich také Golemanovu teorii založenou na přesvědčení, že EQ je podstatně důležitější než IQ, považuje za zjednodušující. Tvrzení, že člověk s nízkým IQ a vysokým EQ je na tom ve společnosti lépe než člověk s vysokým IQ a nízkým EQ považují za módní a velmi zavádějící. Argumenty, které pro svůj názor uvádějí, jsou logické. Vysoké EQ samozřejmě předpokládá, že je člověk schopen si své emoce uvědomovat, zvládat je, pracovat s nimi, využívat je. K tomu je ale třeba, aby měl minimálně průměrné IQ. Člověk s nízkým IQ toho bude schopen těžko. Na druhé straně člověk s velmi vysokým IQ nemusí emoce zvládat také z jiného důvodu, než je nízké EQ. Např. protože mu v tom brání psychické problémy. V odborné diskusi proto převládá shoda v tom, že EQ a IQ jdou ruku v ruce, že úspěšný a zralý člověk by je měl mít v rovnováze.

Osobnost s vyváženým poměrem IQ a EQ má lepší předpoklady být například dobrým vedoucím pracovníkem, obchodníkem, psychologem i pedagogem. Cvikem a zkušenostmi se navíc může stát ještě lepším, pokud EQ přesáhne IQ. Naopak ten, kdo má nadprůměrné IQ a pouze průměrné nebo nižší EQ, mívá problémy v zaměstnání, ve společnosti i mezilidských vztazích. Ve škole se to může projevit jak na pozici učitele, tak může ve své roli výrazně selhávat žák.

V souvislosti s předchozí argumentací je zřejmé, že bychom se měli snažit minimálně nalézat a vytvářet rovnováhu IQ a EQ. Otázkou je, jaké možnosti však máme. Obecnou inteligenci - IQ ovlivnit téměř nemůžeme. Do značné míry je určena genotypem každého člověka. Psychologové uvádějí, že pokud se bude intenzivně trénovat, zvýší se pouze o 3-4 %. Oblastí, kterou můžeme trvale, systematicky a cíleně rozvíjet a dá se zlepšit až o desítky procent, jsou právě schopnosti, které jsou řazeny do EQ. Tedy ty, které výraznou mírou ovlivňují naši úspěšnost ve vztazích, v životě ale i v zaměstnání.

Proč je důležité rozvíjet emoční inteligenci

Pro pochopení významu a potřeby rozvoje EQ je třeba si uvědomit širší souvislosti celospolečenského vývoje a dění nejen u nás, ale i ve světovém měřítku. Téměř každý den nás sdělovací prostředky informují o nárůstu kriminality, neetického až amorálního chování ve společnosti. O akcích svědčících o extremismu, rasové diskriminací a nesnášenlivosti provázené v různých zemích násilím. Výzkumy prokazují stále vyšší procento uživatelů návykových látek. ať již drog, nebo alkoholu. Současné studie a veřejné debaty zaměřené na problémy dětí a mládeže hovoří o demoralizaci jejich osobností, o zvyšujícím se podílu dětí na páchání trestných činů. Dnes již dvanáctileté děti, nejen ze sociálně slabých vrstev, ale i z dobře situovaných rodin, tyranizují okolí, nebo dokonce přepadávají lidi na ulici. Odborníci zabývající se výchovu mládeže hledají příčiny a řešení tohoto stavu a vždy zdůrazňují prevenci.

Psychologové upozorňují, že dítě je vždy ovlivněno reakcemi okolí, napodobuje chování dospělých, vnímá a přebírá hodnoty, se kterými se ve společnosti setkává. Jakýkoli vzor, který zahrnuje společenský přestupek, může ovlivnit jeho chování. Příkladem může být úvaha Prof. P. Piťhy na jednom semináři, ve které se zamýšlel nad alarmujícím celospolečenským problémem u nás. Na příkladu popisoval, že v prvorepublikové společnosti lidé velmi přesně rozlišovali a pojmenovávali, pokud někdo posupoval sice v mezích zákona, ale ne podle "slušnosti". Prostě platilo, že jsou věci, které se nedělají, není slušné se určitým způsobem chovat, i když toto chování není zákonem postižitelné. V dnešní době není ojedinělé, že i od osob, které by měly být ostatním ve společnosti příkladem, slyšíme, že protože neporušili zákon, žádné důsledky ze svého jednání nevyvodí. Celá společnost přitom ví, že se tento člověk choval " neslušně". Tyto modely chování děti považují za běžné, přejímají a chovají se podle nich.

Pro dokreslení celé problematiky ještě cituji z knihy Emoční inteligence: "Pravděpodobně nejznepokojivější informace jsou do této knihy převzaty z rozsáhlého průzkumu provedeného mezi rodiči a učiteli, který jasně odhaluje celosvětový trend: současné generace dětí mají mnohem více citových problémů než generace předcházející, častěji trpí osamělostí a depresemi, jsou vzteklejší a neposlušnější, impulzivnější a agresivnější, jsou nervóznější a mají větší sklony dělat si starosti než jejich rodiče a prarodiče.

Pokud na současnou povážlivou situaci vůbec existuje nějaký lék, jsem pevně přesvědčen, že jej musíme hledat ve způsobu, jakým připravujeme naše potomky na život. Dnes totiž ponecháváme citovou výchovu našich dětí náhodě; stále katastrofálnější důsledky takového přístupu se pak snažíme přehlížet. Jedním z možných řešení současné krize je nové pojetí toho, co všechno by školy mohly dělat, aby vychovávaly celého člověka a aby ve třídě docházelo ke spojení srdce a mysli. A dále: Dokážu si představit dobu, kdy ke standardnímu vzdělání bude neodmyslitelně patřit i vštěpování takových základních lidských ctností, jako je sebeovládání, empatie, sebeuvědomění a umění naslouchat, řešit konflikty a spolupracovat." (Goleman, 1997, s. 11)

Je tedy zřejmé, že rozvoj schopnosti zvládat své emoce a pracovat s nimi je vedle vštěpování etických a morálních hodnot společnosti jednou z velmi účinných prevencí nejen pro selhávání v různých životních situacích, ale i kriminality a sociálně patologického chování. Vědecké poznatky prokázaly, že schopnost vyrovnat se s vlastními negativními city - se zlobou, úzkostí, depresí, pesimismem - je také účinnou prevencí nemocí. Neovládané a negativní emoce rovněž snižují schopnost člověka logicky myslet. Každý z nás jistě zažil situaci, kdy ve škole trémou, strachem nebo úzkostí zapomněl i to, co se doma naučil. Jiným příkladem je, až hysterická reakce na banální podnět od partnera, za kterou se následně stydíme. Proto je tak důležité získat alespoň základní úroveň EQ, naučit se, jak takové zátěžové situace zvládat. Vědět, že základem je sebeuvědomění, tedy schopnost uvědomovat si své emoce. Znamená to dokázat odhalit negativní, škodlivé emoce, když se začínají tvořit a ne až nás ovládnou a projeví se v našem chování. Pokud je dokážeme odhalit, když přicházejí, máme svobodnou volbu, jak na ně reagovat. Pomůže nám to i v dalším životě a naše chování může sloužit jako příklad i našim dětem.

Kromě vzoru rodičů by v rozvoji EQ, jak je uvedeno v Golemanově citaci. měla

Nahrávám...
Nahrávám...