dnes je 7.6.2023

Input:

Jak na daně - DPH

23.3.2023, , Zdroj: Verlag Dashöfer

501
Jak na daně - DPH

Ing. Martin Děrgel

Daň z přidané hodnoty

Kdo by neznal daň z přidané hodnoty. Najdeme ji téměř na každém paragonu z obchodu, na všech fakturách, v obchodních cenících apod. Coby spotřebitelé – koneční zákazníci nejednající v rámci podnikatelské činnosti – ji běžně vnímáme negativně jako nutné zlo zvyšující cenu zboží a služeb.

Radost z DPH ovšem nemají ani podnikatelé, kterým přináší řadu jalové administrativní práce navíc. Téměř u všech svých výkonů, resp. výstupů – výrobků, zboží a služeb – musejí navýšit prodejní cenu o DPH, o kterou si ale nevylepší hospodářské výsledky, pouze ji v roli poslíčků přepošlou finančnímu úřadu. Za což jsou odměněni tím, že mají naopak možnost odpočtu DPH u firemních vstupů, díky čemuž jim finanční úřad "vrátí" DPH, kterou zaplatili svým dodavatelům za nakoupené zboží a služby.

Z legislativního hlediska je pro správné uplatňování DPH v České republice samozřejmě stěžejní zákon č. 235/2004 Sb., o DPH, ve znění p. p. (dále jen "ZDPH"). Má lehce přes 100 paragrafů členěných do dvou částí a pěti hlav. Což by nebyl až takový problém, horší je, že zákon podléhá poměrně četným novelizacím, které více či méně mění parametry i dílčí pravidla uplatňování daně.

ZDPH se poněkud nezvykle věnuje nejen samotným hmotně-právním otázkám výpočtu DPH, ale řeší i řadu procesních záležitostí týkajících se registrace u správce daně, podávání daňových přiznání, hlášení apod. Nicméně přesto se ani na poli DPH neobejdou plátci a zejména správci daně bez obecné procesní daňové normy zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění p. p. (dále jen "DŘ"). Specifikem a zároveň značnou komplikací DPH je, že jde o tzv. evropskou daň s více méně jednotnými pravidly pro všechny státy Evropské unie. Takže jednotlivé členské země jsou v legislativě DPH jen malými pány, neboť stěžejní pravidla byla "upečena" v Bruselu. Základem jednotné unijní právní úpravy DPH je hlavně Směrnice Rady č. 2006/112/ES ze dne 28. 11. 2006 o společném systému DPH.

Základní princip DPH

Daň z přidané hodnoty je pro stát nejdůležitější nepřímou a univerzální daní:

Nepřímou proto, že daň odvádí státu jiný subjekt (plátce), než který reálně nese její tíhu (poplatník); jde o obdobný způsob jako u zdanění mezd zaměstnanců (poplatníků), které je úkolem zaměstnavatele (plátce).

Univerzální proto, že postihuje obecně veškeré produkty (plnění) podnikatelů (plátců) – výrobky, zboží i služby (včetně nehmotných práv). Ovšem některá plnění jsou od DPH osvobozena (například prodej zboží firmě do jiného státu EU, prodej podílu v s. r. o.) nebo jí vůbec nepodléhají (např. prodej pohledávky).

Předností systému DPH je zejména:

  • neutralita (plátce sice prodeje musí zatížit svou DPH, ale současně si může odečíst DPH z nákupů od jiných plátců, takže jej ekonomicky DPH nezatěžuje, ať už jde o výrobce anebo obchodníka),

  • možnost zdanit i služby (vyjma obtížně identifikovatelné přidané hodnoty, např. finanční služby),

  • vyloučení vlivu na mezinárodní obchod (vývoz je od daně osvobozen, proto DPH nediskriminuje české firmy na mezinárodním kolbišti, a dovoz dani podléhá obdobně jako tuzemské prodeje),

  • vyšší ochrana před daňovými úniky (správce daně má přehled o všech fakturách plátců nad 10 000 Kč – zná dodavatele i odběratele, obdobně je tomu u přeshraničních obchodů v rámci EU),

  • jde o poměrně dobře odhadnutelný, nejvýnosnější a spolehlivý druh příjmu státního rozpočtu.

Naproti tomu k základním nevýhodám patří:

  • značná administrativní náročnost trápící zejména hlavní aktéry – podnikatele, kteří jsou plátci daně,

  • vysoký počet plátců daně, které proto dost dobře nelze všechny důkladně ohlídat finančními úředníky,

  • příspěvek k inflaci, potvrzuje se, že zvýšení sazby DPH se přímo a plně promítne do vyšší koncové ceny,

  • daňová degrese, kdy daň více doléhá na příjmově slabší občany, protože mají relativně vyšší podíl spotřeby,

  • existence více sazeb daně – dnes máme 3 sazby DPH – komplikuje a ovlivňuje chování subjektů na trhu,

  • z důvodu lákavé možnosti čerpat "vratky" DPH ze státní kasy je zde riziko snah o kvalifikované podvody.

DPH u plátců této daně prakticky jen "protéká" jejich zúčtovacími vztahy vůči státu, aniž by ovlivnila jejich účetní nebo daňový zisk. Jsou pouze "poslíčky" přeposílajícími správci daně DPH ze svých prodejů vybranou od zákazníků, a naopak po něm požadující "vrácení" DPH z nákupů zaplacenou dodavatelům. V důsledku tak plátci odvádějí do státní kasy pouze daň z kladné – přidané – hodnoty, o kterou jsou jejich prodeje vyšší než nákupy. Proto se hovoří o dani z "přidané hodnoty". Jde ovšem jen o "hodnotu" v cenovém vyjádření, nerozlišuje se přidání skutečné užitné hodnoty řemeslníkem versus pouhé zvýšení ceny obchodníkem.

Objasnění základního principu DPH v Česku

Výrobce (plátce DPH) vytvoří určitý produkt – z pohledu systému DPH je až na výjimky v zásadě jedno, jestli se jedná o kolo, počítač, postel, hřebík, knihu atd. Do prodejní ceny samozřejmě kromě výrobních a dalších nákladů zahrne i požadovaný zisk – ostatně určujícím znakem a účelem podnikání je tvorba zisku – coby plátce navíc musí takto vyčíslenou prodejní cenu navýšit o DPH na výstupu (DPH 1), kterou pošle svému správci daně.

Výrobek koupí obchodník – rovněž plátce DPH – za účelem jeho dalšího prodeje. Ekonomicky i účetně bude hodnotou tohoto zboží, která se při prodeji promítne do nákladů, pouze "holá" kupní cena bez DPH 1, neboť tato mu bude "vrácena" finančním úřadem formou odpočtu daně. Protože také cílem Obchodníka je zisk, bude od svého zákazníka požadovat o něco vyšší "holou" prodejní cenu, než za kolik zboží pořídil od Výrobce. A opět coby plátce musí "holou" prodejní cenu navýšit o DPH na výstupu (DPH 2), která bude o něco větší než DPH 1, a to o daň z přidané hodnoty, resp. z příslušného cenového navýšení. DPH 2 pošle svému správci daně.

Zboží od Obchodníka koupí Zákazník, který ale již není plátcem DPH, takže z jeho pohledu nemá smysl rozlišovat kupní cenu na "holou" část bez daně a na DPH 2. Jestliže jde o malé s. r. o., které sice není plátcem DPH, ale zboží využije pro podnikání, může uplatnit celou kupní cenu jako náklad účetní i pro daň z příjmů.

DPH je velkou daní, která tak svádí k velkým únikům, zvláště lákavé a časté jsou tzv. řetězové neboli kolotočové daňové podvody, kdy uměle nastrčený obchodník (nedohledatelný či nemajetný tzv. bílý kůň) např. Výrobce "zapomene" svou DPH 1 na výstupu poslat finančnímu úřadu, ovšem Obchodník si oprávněně nárokuje odpočet ("vrácení") této DPH 1 na vstupu... Proto je u některých rizikovějších obchodů mezi plátci povinnost přiznat a zaplatit DPH přenesena z dodavatele na odběratele, hlavně u stavebních prací a větších prodejů IT.

Obdobný princip tzv. obráceného zdanění odběratelem (reverse charge) se až na výjimky uplatňuje také v mezinárodním obchodu při dodání zboží a poskytování služeb mezi osobami registrovanými k DPH (plátci) v různých členských státech EU. Pro dodavatele v jednom státě EU jde o plnění osvobozené od daně (s nárokem na odpočet daně u souvisejících vstupů) a pro odběratele v druhém státě EU jde o zdanitelné pořízení zboží / služby, přičemž má za obvyklých podmínek současně nárok na odpočet této DPH, jak naznačuje schéma.

Předmět DPH a místo zdanění

DPH je univerzální daní, které podléhají téměř všechny obchodní transakce, jsou-li uskutečněny plátcem v rámci jeho ekonomické – zjednodušeně řečeno podnikatelské – činnosti a za úplatu. Přičemž s tou úplatou je to složitější, kvůli spekulacím a v zájmu spravedlnosti se pro DPH považují za úplatná i některá bezúplatná plnění (například když by s. r. o. darovalo zboží, při jehož pořízení si uplatnilo odpočet daně). Většinou budou zdaněna – v Česku některou ze tří sazeb DPH 21, 15 nebo 10 %. Ovšem některá plnění jsou od DPH osvobozena – přičemž na rozdíl od osvobození od daně z příjmů – rozlišujeme dva typy osvobození od DPH. Jeden – ten příznivější – umožňuje dotyčnému plátci odpočet DPH u souvisejících nákupů (např. dodání zboží podnikateli do jiného státu EU), druhý takovýto odpočet daně neumožňují (např. prodej stavby po 5 letech od kolaudace). A spíše jen výjimečně se můžeme setkat s úplatným dodáním služeb nebo službou, které nejsou předmětem této daně, např. prodej vlastní pohledávky, a prodej nebo vklad obchodního závodu anebo jeho části.

Plnění, která nejsou předmětem DPH Plnění, která jsou předmětem DPH
Zdanitelná plnění Osvobozená plnění
S nárokem na odpočet Bez nároku na odpočet

A jelikož se zabýváme a priori českou DPH, musíme dodat obecně platnou podmínku, aby plnění bylo předmětem české DPH – místo plnění (uskutečnění) se musí nacházet v České republice. Při dodání zboží jde obvykle o místo prodeje, nebo kde začíná jeho přeprava k zákazníkovi. Ovšem je-li dodáno včetně instalace nebo montáže, pak je místem plnění místo realizace zakázky. U služeb je místo plnění komplikováno řadou výjimek stanovujících speciální pravidla pro vybrané druhy služeb (např. když služba přímo souvisí s určitou nemovitostí – jako je tomu typicky u zemědělců a stavebních firem – je její místo plnění dáno umístěním oné nemovité věci). Základní pravidla určení

Nahrávám...
Nahrávám...