dnes je 8.12.2024

Input:

Jak na malého vzteklouna

6.4.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.4.2 Jak na malého vzteklouna

PhDr. Jaroslav Šturma

Jde o klasickou, v tomto věku každodenní scénu. Jako bych toho vztekajícího se hošíka viděl před sebou: křičí, až uši zaléhají, svírá pěstičky anebo mrská vším, co mu přijde pod ruku. Sám jsem to zažíval u svých dětí. A přece se z toho všechny dostaly.

Od jednoho roku do tří let prochází dítě obdobím vzdoru. Je to přirozené a normální vývojové období. Spíše nám dělají starost ty děti, u nichž se toto období neohlásí ve svůj čas.

Jak porozumět nápadnostem v chování, výraznějším o to víc, že přece „v naší rodině“ se tak nechováme? Jak se zachovat, abychom vytvořili vhodné podmínky k tomu, aby kritické období bylo dítěti k užitku při formování jeho osobnosti?

V tomto věku dospívá dítě do stádia, v němž se začíná probouzet k plnému uvědomění jeho vlastní já, jeho osobnost, až dosud skrytá v osobnosti pečujících dospělých, především matky, s níž je malé dítě bytostně spjato a která tvoří ochranné prostředí pro jeho křehkou individualitu. Dítě si tedy začíná uvědomovat svou svébytnost: to je ta chvíle, kdy začne volat a opakovat „já sám, já sama“. A tato jedinečnost se nejsnáze projeví vymezením vůči druhému, negací. Znamená to, že dítě v určitých situacích, které pro ně jsou subjektivně důležité, projeví svoji vůli právě v odlišnosti od druhého. A to je druhý pověstný konfrontační pokřik: „ne, ne, ne“. V této jednoduché polaritě si dítě svou nezávislost uvědomuje nejsnadněji a nejzřetelněji. Říká si tedy svým chováním o to, abychom v něm jeho osobitost a rodící se samostatnost respektovali. Jeho dětská perspektiva, ve které obhlíží svět, je ovšem ještě příliš nezralá na to, aby si děcko uvědomovalo, že nároky a požadavky se musí uvést v soulad s potřebami a nároky druhých.

Dítě v tomto věku je z hlediska poznání světa egocentrické, což není hodnocení morální. Nedovede se ještě prostě vžít do nitra druhých, teprve se tomu učí. Sebe sama považuje za střed světa, k němuž se ostatní mají vztahovat. A tady je právě výchovný úkol: vést dítě postupně k poznání, že tento svět sdílí s druhými a že život v něm se řídí řádem, který zavazuje všechny zúčastněné, malé i velké.

Zároveň však dítě zakouší, že v některých situacích, při vší respektované jedinečnosti, je ono tím malým a rodič tím velkým, který ví, co v dané situaci

Nahrávám...
Nahrávám...