dnes je 5.10.2022

Input:

Náš človíček je kousek přírody - 2. část

6.4.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.8.1 Náš človíček je kousek přírody – 2. část

Mgr. Emilie Strejčková

Jak naší startující živé bytosti zajistit, aby byla v životě úspěšná? Aby byla ve všech směrech normální? Aby se vlivem určitého strádání zaviněného nevhodnou výchovou neocitla trvale mimo normál (míněno v negativním smyslu – pod průměrem)? Aby byla připravená řešit – pokud možno bez stresu nejrůznější obtížné situace, které mohou nastat? Současná doba přináší tolik nového, co je třeba včas zvládat: rozmanité slovní a obrazové informace, cizí jazyky, počítačové a další technické dovednosti. Jen nezmeškat ten správný čas k učení. Třeba jen proto, abychom mohli s hrdostí porovnávat se sousedkami, co ten náš drobeček už umí, že není ve vývoji pozadu: „Už si sám zapne televizor a vydrží se dívat, už umí napodobit letadlo a vláček, už se dovede sám zabavit rozebíráním autíčka, pozná na obrázku plno zvířátek.“

Rozhodně je pravda, že zatím není ani zdaleka tak důležité, zda už zvládá to, či ono, jako je důležitá pevná citová vazba k matce a jejím prostřednictvím získávání pocitu jistoty a bezpečí při kontaktování s okolním prostředím (jak je výstižně popsáno v kapitole o psychologickém vývoji dítěte – viz montessoriovská metoda). Ale je velice důležité uvědomit si, že právě mezi prvním a druhým rokem je náš človíček v období velice intenzivního, tak zvaného trvalého vtiskávání (imprinting), kdy se tvoří základní, v podstatě neměnné nervové okruhy spojení. (Pro lepší představu přirovnání: V krajině, kde se již vytvoří určité dálnice a zvykneme si na určitá propojení navštěvovaných míst, asi těžko budeme rušit staré cesty a vytvářet jiné, byť možná i nějak výhodnější, lacinější, kratší.) Právě v období věku do tří let je už člověk nejpodstatněji celoživotně nasměrován k určitým způsobům (stylu) života. Zvykne-li si cítit se bezpečně jen v interiérech a pasivně prožívat u obrazovek cizí děje jen zvenčí, čím se jeho život bude lišit od pěnkavy zavřené v kleci nebo křečka v teráriu? Umíme ještě včas uvažovat o důsledcích takového životního stylu?

Nyní, v batolecím věku se tvoří základní rysy jeho osobnosti, což jsou trvalé způsoby, jimiž bude naše dítě vnímat, přemýšlet a vztahovat se k sobě samému i k okolnímu světu: rodině, společnosti, ale i k vnějšímu přírodnímu prostředí. Bohužel většina odborníků humanitních směrů se zabývá jedincem v jeho sociálním lidském a lidmi vytvořeném prostředí a většina přírodovědců a ekologů se prozatím zase nezabývá člověkem jako vážně ohrožovaným živočišným druhem. Ohrožovaným překotně se měnícím životním stylem, který přestává respektovat ony pevně děděné biologické zákonitosti ve vývoji lidského jedince. Důsledky se projevují tím, že stále více mladých lidí se ocitá mimo normu zdravotně, citově i morálně.

Jak správně při výchově postupovat je v této publikaci obsahem několika starších kapitol. Ale shrňme si nyní pro přehlednost a trošku rozšiřme, co vše může vést k deprivaci – strádání, ke ztrátě toho, co dětský organizmus nezbytně potřebuje pro zdárný vývoj. Co může bránit, aby z našeho potomka byl normální, zdravý, zdatný a charakterní pokračovatel lidského rodu, u kterého tím také vzniknou předpoklady pro zdárnou výchovu zase dalších generací. (A tak se dostáváme i k jedné velice důležité části problematiky udržitelnosti dalšího vývoje naší civilizace.)

  1. Deprivaci biologickou může způsobit nedostatek potravy, nepřiměřená teplota, nezdravé prostředí…

    O výživě pojednává celá kapitola, o výhodách včasného otužování je také dostatek informací. Jen poznámka: neznevýhodňujte svoje dítě tím, že ho učiníte choulostivou skleníkovou kytičkou. Méně se již připomíná, že většina interiérů má z hlediska zdravého životního prostředí více negativních ukazatelů než běžné prostředí venkovní. Je proto důležité, aby si děti odmala zvykaly na pravidelné – nejlépe každodenní pobyty venku. Těžištěm mnoha zaměstnání je a stále bude práce venku. Jen pro připraveného pracovníka nebude pak život utrpením. Velký pozor na nejrůznější alibistická varování, jaká můžeme slyšet tu z rozhlasu, tu z televize: „Dítě do tří let na slunce rozhodně nepatří!“ „Udělejme vše pro sterilitu WC a koupelen!“ Moc se přimlouvám: Nechtějme budoucí generace zahnat do izolace od běžného života, ve kterém se náš živočišný druh vyvinul. Návrat k normálu by asi byl už těžko řešitelný. Pro posilování přirozené obranyschopnosti dětí, pro vznik imunity vůči určitým chorobám musíme mít odvahu vytvářet přiměřené podmínky. V normálním prostředí (mimo nemocnice) je sterilita a život něco stejně neslučitelného jako oheň a voda.

  2. Motorická deprivace vzniká při znemožnění přiměřeného pohybu.

    Pamatujme na to, že naše genetika se pár milionů let vyvíjela v pestrém a členitém přírodním prostředí, kde většinou měl každý jedinec pro pohyb k dispozici velké prostory. Na fyzickou nešikovnost, malou vytrvalost, obratnost a odvahu si často stěžují jak učitelé tělesné výchovy, tak mistři v učilištích. V severských státech se rodiče i předškolní zařízení podstatně víc soustřeďují na rozvíjení pohybových dovedností dětí, důvěřují v jejich šikovnost. Možná že i to je jeden z důvodů jejich hospodářské prosperity. V našich interiérech je vše uspořádáno v zájmu bezpečí, pohodlí. Takže jen v přírodě se může dítě naučit pohybovat i tam, kde to klouže, kde schody nejsou vždy stejně široké a vysoké, kde je třeba vynaložit námahu a šikovnost ke zdolání překážky atd.

    Současným dětem víc ubližuje nuda a přemíra pohodlí, než silné a tělesně náročnější prožitky.

  3. Senzorická (smyslová) deprivace je zaviňována nedostatkem nebo nepřiměřeností podnětů.

    Náš človíček v roce a půl již zvládl v oblasti poznávání mnohé: nejdříve po narození chápal svůj svět v malém prostoru prožívání „zde a teď“ (bodový modus). Kolem osmého měsíce života začal rozlišovat mezi minulostí a budoucností (přímkový modus). Nyní kolem 18. měsíce již začíná chápat, že děje se mohou odehrávat kdykoli a kdekoli (konstrukční modus). Postupně bude dále zvládat také objektivní, neemotivní, uvažování o jevech a jejich souvislostech (intelektuální konstrukční modus) (1). Toto období začne rodiče svádět k jednostrannému rozvíjení intelektu. Měli bychom si ale uvědomit, jak ochuzujeme, ba až ohrožujeme zdravý vývoj dítěte, jestliže se soustředíme především na rozvíjení jeho rozumové inteligence zprostředkovanými informacemi o životě pomocí slov a obrázků ještě dřív, než má dostatečnou zásobu zkušeností o reálném životě. Nesmíme proto

Nahrávám...
Nahrávám...