2.8.3 Náš človíček potřebuje žít v harmonii přírodního dědictví s kulturním
Mgr. Emilie Strejčková
Vývoj života na Zemi trvá asi 3 a půl miliardy let. Kdybychom si pro
zjednodušení představili, že by trval pouze jediný rok, pak civilizovaní
lidé by neexistovali ještě ani jedinou vteřinu! Tím je dáno naše pevné
vetkáni do vnějšího života (jídlem, dýcháním, biorytmy, celou genetikou s
vlohami, pudy, temperamentem atd.). Proto nelze beztrestně vytěsňovat přírodu
ze života dětí. Současný životní styl (pohodlný, konzumní, pasivní…) již
nevyhovuje lidské genetice. Upozorňuje na to mnohé: Civilizační choroby,
snížená tělesná i duševní odolnost… Při současném prudkém technickém a
urbanistickém vývoji bude stále obtížnější pamatovat na nutnost harmonicky
vyváženého rozvíjení obojího: Děděného biologicky i kulturně. Pamatovat ale
musíme. Příroda si neplatí žádné reklamy, aby se vnutila.
Náš človíček už před pár měsíci si začal všímat širšího okolí než
jen nejbližších osob a zatím získává dojem, že celý svět tu je výhradně kvůli
němu. (Bohužel, mnozí dospělí nebyli nikdy vyvedeni z tohoto omylu a myslí si
stále, že Země je tu jen pro ně a na jedno použití.) Teď ve dvou letech už dítě
pracně zjišťuje, že život kolem funguje nějak jinak, složitěji, nepochopitelně,
neposlouchá. Zkouší si tedy prosazovat svou, jak jen to jde. Vzteká se, křičí,
trucuje, padne na zem a kope. Jsou-li rodiče rozumní a důslední, tak malý
zarputilec brzy pochopí, že tudy cesta asi nepovede. Že je rozumnější snažit
se pochopit pravidla té složité hry života, zapojit se do ní tak, aby ho bavila
a sám byl při ní úspěšný. Ale potřebuje k tomu, aby si mohl být jist rekcí
svých nejbližších. Proto chce, aby pohádka byla vyprávěna stejnými slovy.
Abychom zase na stejném místě nakrmili ptáčky. Snažme se vyhovět mu, bude se
cítit jistější, bezpečnější. S bytelnou, neselhávající oporou o moudré,
srozumitelné chování rodičů se náš výzkumník může s neutuchající důkladností
pustit do zkoumání světa.
Dvouletý tvoreček je úchvatný pohlcovač vjemů. Nasává vše, co se
děje v jeho okolí. Většinou ještě nemluví ve složitých větách, ale vnímá a v
jeho hlavičce se vše třídí, kombinuje, porovnává. Doma v bytě se děje opakují s
podstatně větší pravidelností než venku. V pokoji, kde je s mamkou denně,
snadno vysleduje, co se smí a co ne. Za co je chválen, pohlazen a kdy se rodič
zamračí, nahněvá, zesílí hlas, pohrozí.
Rozhodně už v tomto věku musíme pamatovat, že i v přírodním
prostředí se musí naše mládě zorientovat. Je to terén členitější,
proměnlivější, s většími výkyvy teplot, větru, osvětlení a také chování rodičů
zde často nebývá tak srozumitelné jako doma. „Včera jsem se ušpinil a táta
huboval. Dnes jsem se zase zmazal a táta se tomu jen smál. Jak to?“ Neumí
hledat příčinu v otcových momentálních náladách. Hledá důvod ve svém chování a
znejistí. Budou-li se podobné zkušenosti hromadit, může se časem smířit s tím,
že v reakcích rodičů se nelze vyznat a…
