2.6.1 Největší chyby v komunikaci s dětmi
Ing. Eva Mizerová
Ještě dříve, než se nám děťátko narodí, začínáme se jistě zamýšlet
nad slovem výchova. Chceme být těmi nejlepšími rodiči a spousta z nás touží
udělat co nejméně chyb. Tušíme, že to v realitě není možné, ale ideály jsou
velké. V jednom televizním seriálu říká těhotná maminka: „Až se narodí, chci,
aby všechno bylo naprosto dokona-lé!“ A protože větší děti v rodině o tento
„projekt“ nejevily dostatečné nadšení, ba přímo stavěly se do opozice, maminka
je přinutila navštívit rodinného terapeuta. Ten snadno identifikoval, že
problém nemají děti, ale samotná maminka. Takže neklaďme si nereálné
cíle, na druhou stranu na střízlivé snaze „dělat to lépe než moji vlastní
rodiče“ není nic špatného.
Možná dnešní mnohé „moderní“ trendy prosazují zarputile pouze
pozitivní přístup a pozitivní vyjadřování. Já jsem tomu v minulých letech také
často propadala, ale na mých vlastních kurzech poptávka po tom „co tedy přesně
děláme špatně?“ byla tak velká, že jsem dospěla k přesvědčení, že pojmenovat si
chyby, abychom se na nich mohli učit a následně se jich vyvarovat, je nezbytné.
Na základě desetileté praxe vedení kurzů komunikačních dovedností, jsem
pojmenovala pět největších chyb, které se v mezilidské komunikaci
nejčastěji vyskytují.
V tomto seriálu se tedy zaměříme na pojmenování a vysvětlení těchto
pěti největších chyb. Dopouštíme se jich buď na základě myšlenky „myslím to
dobře“, nebo jen z čiré neznalosti. Vysvětlíme si, proč jsou to vůbec chyby a
co způsobují na dětské duši. Uvedeme příklady ze života a hlavně – řekneme si,
jak tyto chyby nahradit efektivní komunikací. Takovou komunikací, která
vašim dětem pomůže vybudovat zdravou sebedůvěru, aby se jednou mohly
postavit světu čelem.
To jak s dětmi komunikujeme, tedy co jim říkáme slovy, jakou volíme
intonaci i jakou projevujeme řeč těla, děti vnímají ještě dříve, než spatří
světlo světa. Proto to, jak začneme komunikovat s miminkem a batoletem, se nám
stane základem naší společné komunikace v dalším věku. Nebudu rozebírat, zda
šišlat, či nikoliv, ale zaměřím se na největší chyby, které narušují psychiku
dětí natolik, že od nejútlejšího věku srážejí dětskou sebedůvěru. Proto jim
říkám „pět zabijáků sebedůvěry“. Pokud se pomocí těchto chyb prokoušeme
výchovou až do puberty, pak se hodně divíme, jak moc to s našimi teenagery
„mlátí“. To ale jenom vyjde na povrch odpor ke způsobu, kterým jsme se naučili
s nimi zacházet, a jejich hluboký protest, který již dokážou vyjádřit. Neříkám,
že klasické pubertě se dá vyhnout zcela, ale tvrdím, že se dá „přežít“ velmi
dobře a s přehledem. A s prevencí je třeba začít v nejútlejším věku.
Nikdy žádný „učitel“ světa nedokázal mít přirozenou autoritu, pokud sám nešel příkladem a nebyl ztělesněním toho, co sám hlásal. Představte
si například prodejnu s kočárky. Pan prodavač bude básnit o tom, jak dokonalé
nabízí zboží, ale první kočárek, s kterým se projedete, bude mít rozvrzaná
…
