dnes je 6.7.2022

Input:

Předsudky o stáří

1.5.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.95
Předsudky o stáří

Doc. PhDr. Jana Kutnohorská, CSc.

Sociální rozvoj, lepší životní a pracovní podmínky, pokroky v medicíně a prosazování sociálních práv vedou k tomu, že lidé se dožívají vyššího věku. Stáří se stává přímou zkušeností většího počtu lidí. S prodlužováním věku a zkvalitňováním života stále přetrvávají předsudky o seniorech. Nejvyšší počet obyvatel ve věku 65 a více let se očekává v 50. letech 21. století, kdy by mohl být až dvojnásobný ve srovnání se současným stavem. Předpokládá se, že v roce 2051 bude v ČR 32,5 % osob starších 65 let, v roce 2013 to bylo 16,8 %. Počet osob starších 85 let v roce 2013 byl 200 tisíc a v roce 2060 se přepokládá 800 tisíc, což je čtyřikrát více. (Demografické stárnutí ČR podle výsledků projekce. Online)

Stáří

Stáří je definováno jako poslední fáze života, přičemž dochází k rozporům mezi stářím kalendářním (věkem člověka) a stářím biologickým (mírou involuce). Při posuzování stáří používáme doporučení Světové zdravotnické organizace, která vychází z věkového členění na střední věk (45–59 let), rané stáří (60–74 let), vlastní stáří (75–89) a dlouhověkost (90 a více let). (Jedlička, 1991, s. 7) S ohledem na prodlužující se délku života, kdy je reálné dožití se věku kolem 100 let, je třeba přehodnotit přístup ke starším lidem a respektovat osobní a společenské ambice seniorů, zdravé aktivní stáří. Seniorská populace je heterogenní, nelze charakterizovat typického seniora. Starší lidé jsou jedinečné osobnosti lišící se věkem, zdravotním stavem, životním stylem, postoji, hodnotovým žebříčkem, vzděláním, životními zkušenostmi a dalšími rysy. Seniora nemůžeme zjednodušeně považovat za osobu se zdravotními a funkčními deficity, závislou na péči druhých. Mnoho starších lidí pracuje i po dosažení důchodového věku, studuje, cestuje, navazuje nové společenské kontakty. Jedním z hlavních determinantů kvality života je zdraví. Ve stáří není zdraví pouze stav bez nemoci, ale důležitou roli hraje i soběstačnost seniora a jeho aktivita, postoj k životu. Nemoc vede často k omezení soběstačnosti a sociální izolaci. Člověk by měl co nejdéle zůstávat v domácím prostředí, neboť dlouhodobá hospitalizace s sebou přináší odloučení od blízkých, nedostatek aktivit a podnětů, změny v psychice, může vést až k demenci. (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012)

Pozitiva stáří

Vlivem demografických změn a stárnutím populace se zvyšuje podíl osob, které disponují cennými životními zkušenostmi z praktického života, odborností a orientací ve vykonávané profesi, názorovou stabilitou, větší odpovědností, spolehlivostí, a celkově větší vyzrálostí. Starší lidé tak představují pro společnost přínos ve vztahu k vykonávání vysoce odborných pracovních činností v rámci některých profesí a rovněž při předávání svých zkušeností a znalostí mladší generaci. Pro společnost může demografické stárnutí zároveň představovat příležitost a výzvu, jak co nejefektivněji využít znalostí a potenciálu přibývajícího počtu starších lidí. (Senioři a politika stárnutí. Příprava na stárnutí v České republice. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Online) Starší lidé mají větší životní zkušenosti, mají za sebou více kontaktů s různými lidmi. Když se podíváme na srovnání osobnostních vlastností mladších a starších lidí, vidíme, že s věkem se osobnost poněkud mění – potvrdilo se to nejen v Česku, ale i v rámci mezinárodních výzkumů. S věkem ubývá neurotismu, extraverze a otevřenosti vůči zkušenosti, zato přibývá svědomitosti a přívětivosti. (Hřebíčková, 2010, s. 9)

Kvalita života seniorů

Při definování kvality života psychologové často kladou důraz na spokojenost. Podle toho pojetí žije kvalitně ten, kdo je se svým životem spokojen. Kdy je senior se svým životem spokojen? Když se mu daří dosahovat cílů, které si předsevzal.

Pojem „kvalita života” vstoupil do humanitních věd v 70. letech 20. v souvislosti s prodlužováním lidského života a s tím, jak stále větší procento populace má zkušenost se seniorským věkem. Kvalita života zahrnuje podmínky ekonomické, sociální, zdravotní, environmentální.

Předsudky

Předsudky a stereotypy mají stejný psychologický základ. Jsou to představy, názory a postoje, které určité skupiny lidí chovají k jiným skupinám nebo k sobě samým (autostereotypy). Tyto názory a postoje jsou relativní, neměnné, přenášené mezi generacemi a obtížně odstranitelné. Předsudky a stereotypy mají silný emocionální náboj, zatímco racionální obsah v nich může být potlačen. Různí autoři poukazují na to, že nedostatečná objektivní znalost určitého předmětu či skupiny lidí je vynahrazována v předsudku či stereotypu zevšeobecňujícím názorem či představou přijímanou neověřeně od jiných lidí. (Průcha, 2001, s. 37) Předsudky se nemusejí týkat jen skupiny lidí, mohou být individuální, vázané na určitou zkušenost, stejně tak stereotypy mohou být individuální, jejich základem může být určitý zvyk, zkušenost. Mohou se vázat k rodinné tradici, ke kulturní tradici určité skupiny, etnika apod.

Předsudky o stáří

Stárnutí je považováno za katastrofu ekonomickou, sociální a lidskou. O stáří existuje řada předsudků, která odsouvá seniory mnohdy neprávem na okraj společnosti. Na jedné straně je snaha společnosti prodlužovat lidský život, zlepšovat kvalitu života a na druhé straně mnohdy chybí úcta k stáří a respekt k důstojnosti člověka-seniora.

Deset hlavních bodů shrnujících předsudky

Problematikou stereotypů a mýtů o stáří se zabývá MUDr. Tamara Tošnerová z 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Ta uvádí deset nejčastějších předsudků o stáří:

  1. nemoc,
  2. impotence,
  3. ošklivost,
  4. pokles duševních schopností,
  5. duševní choroba,
  6. zbytečnost,
  7. izolace,
  8. chudoba,
  9. deprese,
  10. politická moc (Tošnerová, 2002)

Předsudky a skutečnost?

Předsudek – nemoc

Předsudek, že většina starších je nedostatečně zdravá, aby se mohla zabývat běžnou činností. Jaká je skutečnost? Starší lidé mají méně akutních nemocí, méně zranění v domácnosti, méně nehod na silnici než mladší osoby. (Tošnerová, 2002)

Předsudek – impotence

Představa, že většina starších se už nevěnuje žádné pohlavní aktivitě, žádostivosti, v případě, že ano, jsou přinejmenším abnormní, sexualita je nedůležitá v pozdním životním cyklu. Jaká je skutečnost? Uspokojivý milostný vztah obvykle pokračuje do 70 až 80 let pro zdravé páry. Hraje důležitou roli v životě většiny mužů a žen. (Tošnerová, 2002)

Předsudek – ošklivost

Krása je v naší kultuře spojována s mládím, proto se především ženy s přibývajícími lety bojí její ztráty. Negativní stereotyp stáří odrážejí ponižující termíny při hovoru o stáří: bába, babizna, fosilie, čarodějnice, starý patron, stará koza, scvrklý dědek, geriatrická barbína, geriatrický diblík. Jaká je skutečnost? V některých kulturách se setkáváme s obdivem a úctou ke stáří. V Japonsku se ve stříbrných vlasech a vráskách odráží moudrost, dospělost a dlouhá léta služby. Ošklivost je zde chápána jako subjektivní hodnocení jinými slovy:

Nahrávám...
Nahrávám...