5.3 První pomoc - neodkladná resuscitace
doc. MUDr. Ivan Novák, CSc.
Přestane-li dítě dýchat nebo se mu zastaví krevní oběh, je třeba začít
tyto selhávající životní funkce nahradit kříšením.
U kojenců a batolat bývá nejčastější příčinou selhání dýchání a
krevního oběhu neprůchodnost dýchacích cest způsobená vdechnutím cizího tělesa
(žaludeční obsah při zvracení, část hračky), prudce probíhajícím zánětem s
otokem v dýchacích cestách nebo úrazem (úraz hlavy, tonutí). Zástava dýchání a
krevního oběhu způsobuje nedostatečné okysličení tkání. U dětí platí, že laici
se nemají snažit zjistit, zda dítě má, nebo nemá hmatný tep, ale resuscitaci je
třeba zahájit, když dítě nedýchá, má modrou nebo bílou barvu kůže a nereaguje
na zevní podněty. Jestliže dítě křísí jediný zachránce, musí nejprve zahájit
resuscitaci a odbornou pomoc (čísla 155 – záchranná služba nebo 112 –
integrovaný záchranný systém) volat teprve, když se objeví další osoba.
Zůstává-li zachránce sám, pak volá pomoc až po několika minutách kříšení, když
lze předpokládat, že se zlepšilo okysličení mozku zachraňovaného dítěte.
Při resuscitaci bez pomůcek nejprve uvolníme dýchací cesty.
Vyčistíme prstem dutinu ústní, ale vytáhneme jen to, co vidíme. Nesnažíme se
nic odstranit naslepo, protože bychom mohli zasunout nežádoucí obsah do hltanu.
Pak uložíme dítě naznak, zakloníme hlavu v krční páteři dozadu tlakem jedné
ruky na čelo a druhou rukou otevřeme ústa a vysuneme současně čelist dopředu a
nahoru (viz obr. 1).
Obr. 1 – Uvolnění dýchacích cest
Hlava nesmí být předkloněna, protože tato poloha vede k zapadnutí
jazyka a vzduch nemůže proudit v dýchacích cestách. Nemůžeme-li přes správnou
polohu hlavy vdechnout do dítěte vzduch (hrudník se nezvedá), pak je podezření
na překážku v horních dýchacích cestách. Pokusíme se ji odstranit údery
dlaní mezi lopatky dítěte, které držíme zády k sobě na druhé ruce, nebo u
dítěte které uložíme napříč přes naše kolena (viz obr. 2). Údery musí být
krátké a rázné.
Stejný efekt má opakované krátké stlačení nadbřišku (těsně pod
mečovitým výběžkem hrudní kosti).
Obr. 2 – Uvolnění dýchacích cest pomocí úderů dlaní mezi
lopatky
Oba postupy mají vytvořit v dýchacích cestách proud vzduchu, který
nežádoucí obsah posune do místa, kde již nezpůsobuje kritickou neprůchodnost
dýchacích cest. Správnou polohu hlavy (hlavně záklon v krční páteři) udržujeme
po celé umělé dýchání. Jedinou výjimkou je podezření na úraz…
