1.1.11 Psychomotorický vývoj dítěte – 12. měsíc
Mgr. Blanka Kolářová Sudíková
CO BY MĚLO DĚŤÁTKO UMĚT
Znovu opakuji to, co v textu k minulým měsícům. Je třeba zdůraznit,
že každé miminko je jiné. Následující řádky jsou pro vás informací, ne
zákonem.
V naší populaci „tak trochu“ platí, že roční dítě už
přece musí chodit! Uklidním vás, není tomu tak. V minulé aktualizaci jsem
psala, že dítě by mělo samo začít chodit do patnácti měsíců, ale pozor, děťátko má čas na samostatnou chůzi dokonce do 18 měsíců! Zkuste
nepodléhat tlaku okolí a babičkám vysvětlit, že pro vás chůze malého není tou
nejdůležitější věcí v životě. Že ho rádi pozorujete v objevování sebe sama a
světa kolem a že je pro vás důležitý človíček, ne dovednost, kterou „by měl“
přece již zvládat. Chápu, je těžké vnímat děti kamarádů, které již běhají od 8.
či 10. měsíce a nemít přitom pocit, že by někde mohla být chyba a nehledat, co
je špatně. Sama si tím procházím. Moje malá mě učí velké trpělivosti a vnímání.
Jakmile začne můj našeptávač, kritický rozum, vytvářet domněnky a strachy, jdu
do protiútoku. Podívám se svému děťátku do očí a tam najdu odpověď: „Mami,
neboj, moje tělíčko možná ještě nefunguje stoprocentně, a možná je i trochu
nedokonalé, ale moje dušička je šťastná a v pořádku. Můžu být s tebou a s
tátou, cítím, že mě máte rádi a to je nejdůležitější. Věř mi.“
Při pokusech o samostatnou chůzi si všímejte postavení tělíčka
vašeho malého. Snaží se sice udržet rovnováhu na dvou bodech – nohách, ale
neopouští svého velkého pomocníka, a tím jsou jeho ruce. Dítě má stále tendenci
něčeho se chytat a jistit se. Nabízená pomoc by měla být citlivá a vždy se
zásadou – „pomůžu ti, abys to dokázal sám“. Jestliže se vás děťátko
chytne za nohavice či plášť a pochoduje s vámi, vše je v pořádku.
Obr. 1 – Pomoc při prvních pokusech o chůzi
To, že chůze vašeho malého není ještě zcela stabilní, poznáte podle
toho, že ručičky bude mít vždy v pohotovosti a v napětí, a také podle toho, jak
se vám bude vrhat do náručí. Když už se k vám blíží, zrychlí a poslední krok
není krokem, ale skokem, a to přímo do vaší láskyplné náruče.
Obr. 2 – Z náruče do náruče
Hru na lákání děťátka z náruče do náruče nemusím popisovat, všichni
ji známe a máme velmi rádi.
CO BY NAOPAK DĚŤÁTKO UMĚT NEMĚLO
Všímejte si postoje svého drobečka. Když stojí,
má váhu těla rovnoměrně rozloženou po celé plosce nohy? Nebo je kotníček
vytočený a váha děťátka spočívá na vnitřní straně? Nevtáčí při chůzi chodidla
špičkou dovnitř natolik, až si o ně zakopává?
Možná jste si něčeho podobného všimli a vyhledali odborníka –
ortopeda. Ale ouha! Dozvěděli jste se, že je nutné čekat a až se problém
projeví více, tak si máte přijít pro recept na speciální…
