1.1.13 Psychomotorický vývoj dítěte - 15.-17. měsíc
Mgr. Blanka Kolářová Sudíková
CO BY MĚLO DĚŤÁTKO UMĚT
Znovu opakuji a zdůrazňuji to, co v textu k minulým měsícům. Každé miminko je jiné. Následující řádky jsou pro vás informací, ne
zákonem.
Stojí-li vaše zlatíčko na svých vlastních nohou, pak
nastal jeho čas prozkoumávání světa a váš čas nezměrné trpělivosti a pevných
nervů. Dítě je, alespoň zdánlivě, svým vlastním pánem a jeho radost z pohybu
je neutuchající.
Hurá, já už chodím!
V těchto měsících by již nemělo děťátko chodit do široka. Čím je
stabilnější, tím více se nožičky přibližují, až se ustálí na úrovni kyčlí.
Znovu upozorňuji na osu kyčel-koleno-kotník.
V začátcích samostatné chůze se vám může zdát, že dítě
nemá uvolněné ručičky a jakoby se stále přidržuje. Nic se neděje, ve chvíli,
kdy si bude opravdu jisté, ručičky povolí a pak už budete muset za ním
utíkat.
Na procvičování stability a rovnováhy je úžasné zdolávání nerovností. Malý kopeček, schody, i jeden schůdek, dají dítěti
dostatek prostoru k tréninku. Když ucítí vaši podporu, bude velmi opatrné.
Zdolávání nerovností
A poté, po velkém tréninku, se pustí do velkého prvovýstupu.
Náročný výstup
Zkuste zahodit strach a dát dítěti důvěru, že vše zvládne. Chápu, že
vždy to nefunguje a že velmi důležitá je povaha děťátka. Některé děti se vrhají
střemhlav ze schodů a jako by v sobě neměli kousek pudu sebezáchovy. Neházejte
flintu do žita a trpělivě jim ukazujte, jak na to. Pomáhejte jim co nejméně i
za tu cenu, že budou samá boule a šrám. Až budou velcí, odvděčí se vám
sebedůvěrou a pevnými postoji. Budete-li jim zametat cestičku a příliš
usnadňovat cestu životem, stane se pro ně příliš těžké spoléhat sami na sebe a
budou stále potřebovat berličky a pomocníky.
V tomto věku děti milují přenášení čehokoli
kamkoliv.
Děťátko rádo přenáší věci
Můžete toho využít k nácviku jednoduchých domácích povinností. Třeba
odnést počůranou plínku do koše, uklidit hračky na svoje místo, tatínkovi
donést pantofle…
