2.9 Synchronizace pozornosti, citu a činností mezi rodiči a
dítětem
PhDr. Václav Mertin
JSOU JEDNOTNÁ PRAVIDLA TO NEJLEPŠÍ PRO NAŠE DĚTI ?
Před několika málo desítkami let mohla být výchova dítěte v jistém
smyslu jednoduchá. Pokud se ovšem rodiče drželi „nejlepších rad“, které
stanovila tehdejší věda. Pravidla byla jasná a jednoznačná a pro všechny
stejná. Jíst mělo dítě přesně po určitém počtu hodin, spát mělo jít
dvouleté dítě nejlépe v tolik, a pětileté zase v tolik, do školy je nejlepší
chodit od šesti let apod. Na všechno byly normy, důležitá byla hygiena a
zdravotnická pravidla.
Podobně dodnes k dětem přistupuje škola, která má za to, že hromadnost, stejnost, kolektivnost je při vzdělávání dětí
nejdůležitější. Tento přístup by byl opravdu jednoduchý a efektivní, kdyby ho
„nekazily“ děti, které mají hlad, jsou unavené, naučí se číst… podle svého,
ve svou dobu, a hlavně každé trochu jinak.
VNÍMEJME INDIVIDUALITU NAŠICH DĚTÍ
Dnes tedy výrazně akcentujeme při výchově i vzdělávání jedinečnost,
individualitu každého dítěte, specifické přístupy. Samozřejmě vnímáme
důležitost řádu života i obecnějších zákonitostí vývoje dítěte, nicméně
uznáváme, že tento řád je podstatně závislý na konkrétním jedinci. A tak nejsme
znepokojeni, že některé zcela normální dítě spí hodně, jinému stačí méně, jedno
jí častěji a méně, druhé méně často a víc, jedno se mazlí a druhé příliš
nemusí, jedno začne sedět v šesti měsících, druhé v roce. Ve výčtu odlišností
bych mohl pokračovat donekonečna a tyto jedinečnosti se netýkají pouze
psychiky, ale právě už biologických základů jedince. Tento způsob uvažování o
dítěti je žádoucí posílit. Z toho také vyplývá, že bychom neměli příliš a
často srovnávat děti mezi sebou a raději se víc soustředit na individuální
rozvoj.
Ovšem tento na individuum zaměřený přístup klade mnohem větší
nároky na vychovatele. Oni musejí poznat své dítě, vnímat signály, které
vysílá, porozumět tomu, co potřebuje, co je těší, čas, ve kterém to potřebuje i
formu, která je pro ně nejvhodnější. Měli by také trochu znát obecnější
poznatky např. z vývojové psychologie. Ty jim umožní lépe zaměřit pozornost na
důležité věci.
NESOULAD A JEHO VLIV NA ROZVOJ DÍTĚTE
Nesoulad není abstraktní výmysl, ale dochází k němu například,
když nabízíme dítěti hru a ono je unavené, nebo naopak, když by si chtělo s
námi hrát a my zrovna potřebujeme dokončit oběd. Stejným nesouladem je, když my
v noci spíme a dítě je živé, chtělo by si povídat. Zejména u větších dětí si
určitě dokážeme vybavit řadu událostí, kdy jsme se v očekáváních a představách
s dítětem nesešli.
Nerad bych dramatizoval a přeháněl význam nesouladu. Všechno se
nedá přesně odhadnout, občas se také v odhadu spleteme. Někdy nesoulad musí
vzniknout, protože požadavky života jsou silnější než přání dítěte. Jestliže by
nám ujel vlak, tak hra nehra, musíme vyrazit.
Nicméně zatímco jednorázový nesoulad v přáních nebo v komunikaci
znamená pro dospělého zanedbatelnou epizodu, pro malé dítě představuje každá
taková disharmonie mnohem podstatnější ochuzení uspokojování jeho potřeb, a
tak i větší ovlivnění jeho rozvoje. Např. novorozenec je pro „hru“ připraven
jen krátké časové úseky, snadno se unaví. Jestliže rodiče nejsou dostatečně
citliví a nevystihnou vhodný okamžik, propásli jednu důležitou „lekci“ pro
rozvíjení. Při opakující se nesynchronizaci vzniká na o bou stranách napětí a
zmatek a je současné velké nebezpečí, že budou…
