Ing. Jiřina Tichá, Ing. Martin Děrgel
NahoruZáklady účetnictví
Základním právním předpisem, ve kterém jsou stanovena pravidla pro vedení účetnictví, je zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZoÚ).
Předmět účetnictví
Předmět účetnictví je definován v § 2 ZoÚ: "Účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků včetně dluhů a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření."
Kromě zákona o účetnictví, jak si mnohdy ukážeme, je přes velkou snahu účetních odborníků dosáhnout nezávislosti účetnictví na daních stále řešení některých účetních problémů závislé i na zákonech daňových.
Vyhlášky ministerstva financí
Od počátku účinnosti zákon o účetnictví předpokládá, že k jeho praktické aplikaci budou vydány podrobnější prováděcí předpisy. Od roku 2003 upravují účetnictví souběžně prováděcí vyhlášky ministerstva financí publikované ve Sbírce zákonů. Závaznost těchto vyhlášek je dána § 4 odst. 8 ZoÚ, podle kterého jsou účetní jednotky povinny dodržovat při vedení účetnictví zejména směrnou účtovou osnovu, uspořádání a označování položek účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky, obsahové vymezení těchto závěrek a účetní metody a ostatní podmínky vedení účetnictví stanovené prováděcími právními předpisy.
Vyhláška č. 500/2002 Sb.
Pro společnosti s ručením omezeným se jedná o vyhlášku č. 500/2002 Sb., v platném znění, kterou se provádějí některá ustanovení ZoÚ pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví.
Směrnice EU upravující účetnictví
Poprvé s účinností od roku 2008, podruhé s účinností od roku 2016, byly prováděcí vyhlášky významně novelizovány. Cílem těchto novelizací bylo především zapracovat do prováděcích vyhlášek předpisy Evropských společenství v rozsahu, který umožňuje ZoÚ. Na rozdíl od Mezinárodních standardů účetního (finančního) výkaznictví (IAS/IFRS) se těmito předpisy směrnicemi (direktivami) Rady neřídí jednotlivé podnikatelské subjekty. Tyto směrnice jsou závazné pro všechny členské státy Evropské unie. Členské státy je musí převzít do svých právních předpisů regulujících účetnictví. Pokud je potřeba poskytnout mimo hranice republiky srovnatelnou účetní závěrku, musí být sestavena podle IFRS.
Pokyny či sdělení Ministerstva financí ČR / Pokyny GFŘ
Pokyny či sdělení Ministerstva financí ČR či Generálního finančního ředitelství (nejrozšířenější jsou pokyny D v oblasti daní) nejsou právní normou a nejsou tedy právně závazné. Správní orgán nemůže samostatně napadnout skutečnost, že subjekt nedodržuje pokyn, vždy nejprve musí konstatovat porušení zákonné normy. Pokyny by tedy neměly upravovat jiné skutečnosti, než ty, které upravuje zákon, a zejména by neměly stanovovat další povinnosti.
NahoruČeské účetní standardy
Kromě ZoÚ a prováděcí vyhlášky upravují účetnictví ČÚS. Podle ZoÚ je obsahem standardů shodně jako ve vyhláškách popis účetních metod a dále postupy účtování. Obsah standardů nesmí být v rozporu s ustanoveními tohoto zákona a ostatních právních předpisů, ani obcházet jejich účel. Použití standardů účetními jednotkami se považuje za plnění ustanovení o účetních metodách podle ZoÚ. Vydání standardů se oznamuje ve Finančním zpravodaji.
Seznam Českých účetních standardů
Pro účetní jednotky, které účtují podle vyhlášky č. 500/2002 Sb., v platném znění, tedy pro podnikatele, byly vydány následující ČÚS:
Interpretace Národní účetní rady
I když se Ministerstvo financí ČR samo zmocnilo tvorby ČÚS, a tím celé oficiální úpravy účetnictví v České republice, vznikla nezávislá odborná instituce v oblasti metodiky účetnictví – Národní účetní rada.
Členy jsou:
-
Komora auditorů České republiky,
-
Komora daňových poradců České republiky,
-
Svaz účetních,
-
Vysoká škola ekonomická, zastoupená Fakultou financí a účetnictví.
Národní účetní rada vydává interpretace, které sice nejsou závazným účetním předpisem, ale vyjadřují vysoce odborné názory na praktické účetní problémy, proto považujeme za důležité Vás s nimi seznámit.
Doposud byly publikovány tyto interpretace:
Dokumenty vydané Národní účetní radou jsou zveřejněny na www.nur.cz .
Vnitřní účetní směrnice
V případech, kdy účetní jednotce právní úprava účetnictví, případně i daňové zákony poskytují možnost volby z více metod, či umožňují vymezit některé položky či pojmy a stanovit jejich limity, ukládají jí zároveň povinnost popsat svou volbu či postup ve vnitřní směrnici. Vnitřní směrnice, pokud pro ně má společnost věcnou náplň, jsou tedy pro účetní jednotku nezbytnou součástí právního rámce účetnictví. Tyto směrnice mohou být velmi stručné. Obzvlášť není třeba citovat ustanovení účetních ani jiných předpisů. Pro malé společnosti to může být i směrnice jedna, ve které bude vše shrnuto.
Účetnictví vzniklo z praktické potřeby obchodníků, řemeslníků a jiných podnikatelů, aby znali:
-
stav, vývoj a složení obchodního jmění,
-
zda, jak a z jakých činností vydělávají, nebo naopak prodělávají,
-
kolik dluží dodavatelům a kolik poptávají po odběratelích,
-
jaký je stav, vývoj a složení zásob,
-
kolik přijali, vydali a mají hotových peněz,
-
jak, kde více a kde méně se majetek vložený do podnikání zhodnocuje či znehodnocuje apod.
Postupně vyvstala potřeba sjednotit pohled na hospodaření podnikatelů v zájmu investorů, věřitelů, bank i podnikatelů samotných, aby srovnáním s ostatními mohli hodnotit a přijímat ekonomická rozhodnutí. Sjednocení účetních pravidel také napomohl požadavek finančních orgánů vycházet z účetnictví při stanovování daňových povinností. Proto jsou ve většině zemí uzákoněna alespoň základní jednotící účetní pravidla povinná pro všechny, kdo vedou účetnictví. To přirozeně nebrání tomu, aby podnikatelé pro své interní potřeby vedli speciální evidenci vedle, resp. nad rámec zákonných…