9.2.5 Zařizujeme dětský pokoj
Ing. arch. Andrea Dítětová
Naše děťátko roste a potřebuje již svůj vlastní životní prostor.
Konkrétní věk dítěte, kdy je třeba zařídit mu jeho vlastní pokoj, je
individuální. Záleží na životním stylu rodiny, na prostorových možnostech bytu,
finančních možnostech rodiny, počtu dětí v rodině, povaze potomka a na mnoha
dalších věcech. Podle mého názoru je nejzazším termínem pro vytvoření vlastního
pokoje pro dítě jeho nástup do základní školy.
Vlastní prostor dítě podněcuje k samostatnosti a pomáhá mu
vytvářet si sebevědomí.
Zařídit dětský pokoj vkusně a zároveň prakticky není snadný úkol.
Pokojík musí plnit všechny funkce, které my, dospělí, očekáváme od celého bytu.
Dětský pokoj musí sloužit jako pracovna (příprava do školy), ložnice
(odpočinek), obývací pokoj (návštěvy, hry) a šatna (ukládání věcí). To vše
musíme vytvořit na malé ploše, navíc s výhledem do budoucnosti, protože potřeby
dítěte se budou měnit s věkem, a nezřídka také pro dvě nebo více dětí najednou
v jedné místnosti. Máme-li možnost, poskytneme dětem větší a prostornější pokoj
v bytě. Hlavně malé děti potřebují dostatečný prostor pro hraní. Nesnažíme se
proto zaplnit každý kout pokoje nábytkem. Starší děti už se spokojí s menším
prostorem. Důležitý je pro ně dostatečně velký pracovní stůl, koutek pro
poslech hudby, pro koníčky apod. Chlapec a dívka by měli mít svůj vlastní pokoj
nebo alespoň koutek pro učení a spaní již kolem 9. – 10. roku věku, s nástupem
puberty je to pak už nutnost.
Rovněž na nábytek v dětském pokoji jsou kladeny vysoké požadavky:
musí s dítětem růst, musí být univerzální, aby vyhovoval měnícím se potřebám
dítěte, musí být zdravý a bezpečný.
Základní funkce, které musí dětský pokoj splňovat:
1. PRACOVNÍ STŮL A ŽIDLE
Asi od roku a půl se každé dítě začíná učit klidné a soustředěné
hře, tzn. pro ně důležité práci. Jeho pracovním prostorem je proto v tomto
raném věku teplá podlaha nebo koberec. Tříleté dítě již maluje, modeluje,
staví, bourá, montuje a „krámuje“. V tomto období je také třeba dítě učit
pořádku, ukládání hraček a oblečení.
Pro předškoláka je vhodné pořídit menší stolek, ať už plastový, nebo
dřevěný, s židličkou v adekvátní velikosti. Ty postačí pro dětské kreslení,
skládání a další činnosti. Stolek lze snadno přemisťovat po pokoji nebo bytě a
maminka tak může mít dítě stále pod dohledem. Malé dítě velmi rychle roste a v
závislosti na tom by měly „růst“ i jeho stůl a židlička.
Doporučená výška stolu a židle v závislosti na výšce postavy
dítěte:
| Výška dítěte | do 90 cm | 100 cm | 110 cm | 123 cm |
| Výška stolu | 40 cm | 44 cm | 48 cm | 54 cm |
| Výška sedáku židle | 22 cm | 24 cm | 27 cm | 31 cm |
| |
| Výška dítěte | 135 cm | 148 cm | 161 cm | nad 161 cm |
| Výška stolu | 58 cm | 63 cm | 69 cm | 72 - 75 cm |
| Výška sedáku židle | 34 cm | 38 cm | 41 cm | 42 cm |
Je však obtížné zajistit tento ideální stav.
Existují výškově nastavitelné stolky, ale z vlastní praxe vím, že
nejsou příliš využívány. Rovněž naklápěcí desky stolů nejsou příliš praktické.
Výškově nastavitelné stoly jsou nestabilní a kvalitní systémy jsou drahé. Mezi
6. – 14. rokem dítě vyroste až o 58 cm. Pro výšku stolu to znamená posun
pracovní desky od 54 do 75 cm. Velmi dobrým řešením je tedy pořídit budoucímu
školákovi stůl ve výšce 72–75 cm, což je běžná výška pro pracovní stůl, a k
němu výškově nastavitelnou židli. U židle je důležitá podpora nohou, aby dětem
při psaní „nevlály“ ve vzduchu. Tento požadavek nejlépe splňuje židle typu TRIPP TRAPP od norského návrháře Petera Opsvika. Má charakteristický
jednoduchý tvar, který umožňuje, aby mělo dítě vždy podepřená záda, zadeček a
nohy ve správné poloze. Židle je vhodná pro děti od nejútlejšího věku. V
současné době se vyrábí značné množství více či méně zdařilých kopií.
Židle typu TRIPP TRAPP
Opěrka židle by měla být nastavená mezi druhým a čtvrtým obratlem
páteře a na sedák se má vejít co největší část stehen. Důležitá jsou chodidla
opřená o podnožku tak, aby kolena svírala pravý úhel. Bez opěrky pro nohy se
dítě na učení může jen obtížně soustředit. V krajním případě je možno tuto
opěrku nahradit „bedýnkou“ pod nohy u klasické židle až do té doby, než dítě
dosáhne nohama na zem.
Zásady pro umístění a provedení pracovního stolu:
-
Nejvhodnější prostor pro stůl je v blízkosti okna tak, aby denní
světlo dopadalo pro praváka z levé strany a pro leváka z pravé strany.
Umisťovat stůl přímo proti oknu se obecně nedoporučuje, protože k oknu je horší
přístup při větrání a výhled navíc může dítě rozptylovat. Dále nedoporučuji
postavit stůl tak, aby dítě sedělo v pokoji zády ke vstupním dveřím. Vždy je
příznivější mít záda chráněná stěnou, mít přehled o dění v místnosti a vstupní
dveře alespoň částečně v zorném úhlu. U menších dětí je také vhodné, aby stůl
byl přístupný alespoň ze dvou stran, protože malé děti si často kreslí společně
s kamarády či sourozenci.
-
Velikost pracovního stolu se doporučuje minimálně 80–100 cm na
šířku a 60 cm do hloubky pro začátek školní docházky. Pro starší dítě je vhodná
hloubka stolu 80 cm. Tyto rozměry stolu berme však pouze orientačně,
rozhodující jsou spíše prostorové možnosti pokoje. Předpokládáme-li umístění
počítače, je vhodné řešit stůl jako rohový. Monitor umisťujeme tak, aby ze
zadní a bočních stran nešlo záření do pokoje.
-
Hrany stolu by měly být zaoblené, aby se předešlo úrazům. V
blízkosti pracovní desky musíme počítat s prostorem pro ukládání učení a
psacích potřeb (mobilní kontejnery, poličky).
-
Vyhýbáme se lesklým povrchům, aby odrážející se světlo
neoslňovalo oči.
Požadavky, které musí splňovat pracovní židle:
-
Nejdůležitější je stabilita židle, aby se s ní dítě
nepřevrátilo. Tento požadavek zaručuje nejlépe pětiramenná podnož. Pro děti do
10 let se doporučuje židle opatřená kluzáky, ne kolečky.
-
Důležitá je regulovatelná výška sedáku, tak, aby lýtko a stehno
byly v pravém úhlu. Přední hrana sedáku musí být zaoblená, aby netlačila a
neomezovala proudění krve. Sedák musí být tak hluboký, aby dítě mělo celý
zadeček na sedáku. Mezi okrajem sedáku a lýtkem má být asi pěticentimetrová
mezera.
-
Zádová opěrka by měla respektovat zakřivení páteře a měla by být
polohovatelná ve vertikálním směru, popř. také ve směru předo-zadním. Ideální
nastavení bederní opěrky je mezi 2. až 4. obratlem (bederní jamka).
-
Židle by měla pružit, tzn. Umožňovat houpání. To zajistí
synchronní sedací mechanismus. Fyziologové zjistili, že pohupování na židli
vhodně podporuje prokrvení mozku a vede k vyšší mentální aktivitě.
O materiálech a barevnosti vhodné pro pracovní stůl se zmíníme v
samostatné kapitole.
2. PROSTOR PRO SPANÍ A ODPOČINEK
Podle zásad správného umístění lůžka by postel by měla stát v klidné
zóně pokoje, pokud možno ne přímo pod oknem nebo v blízkosti dveří. Často
řešíme problém umístit v dětském pokoji dvě, někdy i tři postele. Východisko
nám mohou poskytnout patrové postele. Mají velkou výhodu – šetří
prostor. Použití patrových postelí je však vhodné pro děti asi do 12 let.
Starší děti už dávají přednost lůžku v běžné výšce. Horní postel nemůže
využívat dítě mladší 5 let, protože to není pro ně bezpečné. Rovněž přístup
rodičů je obtížnější například při stlaní nebo při péči o dítě v době nemoci.
Další nevýhodou je také teplý a vydýchaný vzduch nad horní postelí. Patrovou
postel je tedy možno doporučit pouze jako dočasné řešení pro mladší
děti, abychom v pokoji získali větší prostor pro hraní. Pokud se rozhodnete pro
patrovou postel a umožní vám to rozměry pokoje, volte raději kolmé umístění
postelí pouze s částečným přesahem. Spodní lůžko má větší prostor a nepůsobí
tak stísněně. Volné místo pod horní postelí se dá využít na hraní nebo k
ukládání věcí. Světlá výška místnosti pro instalování patrové postele se
doporučuje 3m, protože malé dítě se na obou úrovních pohodlně posadí. Další
variantou pro úsporu místa jsou lůžka vysouvací z podia. Ale rovněž toto řešení
má své nevýhody – postel je nízká a peřiny nevětrají.
Zásady pro zdravou postel a matraci:
